Konečně jsme se dozvěděli, jak to naše pětipartnerská vláda zvládla, a už teď se nám daří o kousek lépe, protože za pět minut dvanáct nám sdělila, co dělat. Říkali, že to dělají na poslední chvíli, což osobně nechápu. Mohli to klidně udělat hned po nástupu do vlády (přece se na to dlouhodobě připravovali a recept měli celou volební kampaň), nebo při začátku vojenského dobrodružství Ruska, nebo při nekontrolovaném růstu cen tepla a energií, nebo při růstu inflace. Prostě kdykoliv předtím. Ale zvolili tento čas.

Je potřeba dodat, že touto proklamací a jasným signálem to nekončí. Ještě nás čeká projednávání ve Sněmovně. Tady se zase připravme na maximální osekání prostoru pro jakékoliv projednání, nebo, nedej bože, vyjádření jiného názoru strany Pětikoalice. A pak ještě pan prezident. Ten už je ale obalen správným týmem, který mu nedovolí zlobit.

V tomto případě není možné také úplně sázet na absolutní čísla. Nabízí se poučení z vládou prosazené daně z neočekávaných zisků (windfalltax), která na začátku měla přinést 100 miliard a ve finále to bude mnohokrát méně. Ona vlastně vyhnala podnikatele mimo Českou republiku. Další vějičkou, na kterou, prosím, neskočme, jsou sliby o nižších cenách. Například knih. A levnějších potravin. Protože budou spadat do mírnějšího pásma DPH. Teprve trh a kartel velkých řetězců rozhodne, jestli vůbec něco z toho drobný zákazník uvidí.

Celková hromádka úspor pak má dvě vady. Chybí v ní jasný plán, o kolik a kdy stát ušetří. A také skutečné dopady na občana. Je totiž holou lží, že se daně zvyšovat nebudou, jak slibovala ODS. Budou. Že se tyto kroky neprojeví v peněženkách lidí. Projeví. Snad jediné, co zůstává jako holá pravda, je tvrzení předsedkyně TOP 09 Pekarové-Adamové, že to bude bolet. Bude, obyčejné lidi. Paní Pekarovou-Adamovou ani trochu.

Zavedenou praxí české ekonomiky je to, že všechny náklady státu nakonec odnese občan, tedy koncový zákazník. Ten platí natvrdo. S DPH, pevné ceny. Bez ohledu na cokoliv. Proto když už chce náš stát prostřednictvím Bratrstva Strakovy akademie šetřit, měl by se na to dívat optikou peněženky občana. A možná se špetkou selského rozumu. Dluhy se totiž musí platit. A jestli někdo v naší republice dluhy platí, tak jsou to občané naší země. Ti i kdyby nechtěli, tak je hned začne řešit finančák, banka, pak sociálka, zdravotka… Znáte to, ne? Jak se díváte na televizi, v které vám premiér sděluje, že vás nenechá padnout, a vy držíte obálku z pruhem. A na úřadě je každému vyslaný silný signál úplně lhostejný.