Přijetí eura by ohrozilo zotavování ČR po kovidové krizi, připravilo nás o důležitý nástroj měnové politiky a odstranilo, pro mě náš národní symbol.

Předně by po přijetí eura nebylo nadále možné, aby Česká národní banka regulovala naši měnovou politiku tak jako nyní. Řízení měny by podléhalo rozhodnutí frankfurtské Evropské centrální banky. Ta při rozhodování nemusí na rozdíl od ČNB zvolit nejlepší řešení pro Českou republiku, neboť při svém rozhodování dělá četné kompromisy s ohledem na situaci v ostatních státech. Jak jsme ostatně nedávno viděli v případě Itálie. Nechci platit dluhy ostatních států, které se chovají nezodpovědně.

Dle mého názoru je proto pro nás přístup do eurozóny obrovským rizikem. Znamenalo by to totiž, že pokud se jedna země eurozóny dostane do finanční tísně, dopadly by tyto problémy i na ostatní státy, včetně České republiky. V řadě zemí eurozóny navíc přetrvávají nedořešené dluhové a strukturální problémy. Odstrašujícím příkladem nám může být řecká krize.

Dále eurozóna současně sama čelí systémovým problémům a četným změnám. Po jejím krizovém období jsme svědky četných novot v porovnání s tím, jak eurozóna vypadala při svém vzniku. Nesmíme tedy zapomenout, že se vstupem do eurozóny je spojena povinnost přistoupit i k novým institucím a mechanismům. Ty s sebou pro nás přináší nemalé náklady a závazky.

Sám vidím jako problematický zejména přístup k Evropskému stabilizačnímu mechanismu (ESM), který má pomáhat zemím ve finanční tísni. Ovšem k tomu, abychom na ESM přistoupili, by musela Česká republika (občané) zaplatit do ESM desítky miliard korun. Celkové náklady na přijetí eura se ale do budoucna mohou i zvyšovat. Myslím si, že zvláště po epidemii koronaviru rozhodně nejsme v situaci, kdybychom si takový výdaj mohli dovolit a proč bychom to dělali…