Co je podstatou změny zákona o důchodovém pojištění, kvůli kterému sedíme už čtvrtý den v kuse ve Sněmovně?

V důsledku velmi rychlého růstu cen je nutné podle zákona navýšit starobní důchody v mimořádném červnovém termínu. Pro letošní rok by to rozpočet stálo téměř 35 miliard korun a v roce následujícím pak téměř 60 miliard. Přitom je státní rozpočet v problémech i bez této valorizace. Bez úpravy, kterou projednáváme, by vláda musela přikročit k zásadním omezením a škrtům v jiných sociálních oblastech.  

Současný důchodový systém v oblasti výdajů přistupuje k valorizaci starobních důchodů v případě růstu cenové hladiny (inflace) a reálných mezd. Oblast příjmů je naopak tvořena odvody na sociální pojištění, které jsou odvozeny od vývoje nominálních mezd. Protože v loňském a letošním roce inflace roste rychleji než mzdy, nastává problém s financováním celého systému. Podstatou návrhu tedy je, že důchody i tak vzrostou, jen ne o tolik. Stále ale platí, že průměrný důchod bude nejvyšší v historii.

Růst cen má největší dopad na nízkopříjmové osoby. I na to ale vláda myslí. Návrh se snaží alespoň částečně zmenšit rozdíl, který vznikl mezi nízkými a vysokými důchody, tím že nižší důchody rostou procentuálně více než ty vysoké. Princip zásluhovosti se ale nesmí z důchodového systému vytratit, neboť lidé s vyššími příjmy celý důchodový systém financují. 
Od začátku svého mandátu poslance jsem říkal, že tato vláda musí zavést nutná a nepopulární rozpočtová opatření, abychom se nevydali řeckou cestou. Změna výpočtu valorizace starobních důchodů je jedním z nich. Pokud ho nezměníme, ekonomické dopady na rozpočet budou obrovské. V horizontu 30 let by samotný deficit důchodového systému dosáhl úrovně 350 miliard korun. I přes logicky značné politické náklady (riziko volební prohry) musíme tento krok podstoupit.