Výročí Února 1948 přináší s sebou rok co rok (od roku 1989) v médiích dehonestaci nejen tohoto data, dehonestaci Klementa Gottwalda, ale i případné negování dnešních komunistů a KSČM. Na webové stránce kscm.cz se k tomuto datu dokonce uvádí: „Výročí Února 1948 přináší každoročně příležitost k oživení dlouholeté kampaně, jejímž úkolem je vnutit široké veřejnosti minimálně nepřesnou interpretaci tehdejších událostí....“ Proto je na místě otázka, zda existuje něco, co je dosud pro veřejnost ve vztahu k tomuto datu neznámé, či co je zamlčováno, něco, o čem se ve vztahu k Vítěznému únoru veřejně nehovoří? Co mladá generace o únoru 1948 neví?

Problémem není nedostatek historických pramenů. Hlavním problémem je dnes snaha české pravice a médií, která jí straní, zamlčovat některá podstatná fakta přepsat a zfalšovat skutečné dějiny a ideologickými kampaněmi překrýt a zastřít historickou pravdu o vývoji Československa v letech 1945 až 1948. Je nesporným faktem, že znárodnění většiny československého průmyslu proběhlo ve shodě všech politických stran postupujících podle Košického vládního programu a s podporou většiny veřejnosti, občanů již v roce 1945. Nejrozsáhlejší program znárodňování tehdy měli dokonce sociální demokraté. Od roku 1945 až do roku 1948 pak trval i tlak zaměstnanců podniků na další znárodňování výrobních kapacit. Pokračoval tlak na dokončení pozemkové reformy započaté v období Masarykovy 1. republiky. Žádná z poválečných politických stran se nechtěla vracet do předválečných poměrů, i pravicově orientovaným bylo jasné, že by to bylo politicky neprůchodné a pro veřejnost, která se většinově začala orientovat na socialismus, nepřijatelné. Zkušenost s průběhem a důsledky velké hospodářské krize, s bídou, nezaměstnaností a nakonec se selháním značné části elit v době ohrožení republiky, Mnichova, okupace a války znamenala zásadní posun veřejného mínění a hodnotové orientace v české společnosti doleva. Čtyřicet procent hlasů pro KSČ v českých zemích v prvních poválečných volbách v roce 1946 nebyla náhoda. Ale abych neutíkal z vaší otázky po méně známých faktech kolem února 1948, připomenu, že v návaznosti na tehdejší události v Československu zvažovaly Spojené státy i možnost zahájení 3. světové války.

V internetové Wikipedii se k únoru 1948 píše: "Únor 1948 (resp. Vítězný únor, což byl výraz používaný v komunistické historiografii) je pojmenování komunistického puče v Československu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem v roce 1948. Dnes je vnímán jako přechod od vnějškové demokracie k totalitě, připojení k sovětskému mocenskému bloku, počátek útlaku obyvatelstva, příčina ekonomického úpadku a obrovské emigrační vlny obyvatelstva". Souhlasil byste s tímto výkladem?

Pokud by na tuto otázku měl odpovědět Pavel Tigrid, a tomu by si nikdo nedovolil podsouvat, že kdy stranil československým komunistům, pak by se určitě znovu vyjádřil, že je to nesmysl, nešlo o žádný puč. Se zájmem jsem ale také zaznamenal, že letos i ČTK připustila, že únorová vládní krize byla řešena v mezích ústavy. Více ale komentovat zkratovité ideologické formule nějakého anonymního wikipedisty nemíním. Je to na daleko obsáhlejší a vážnější diskusi nad fakty o Československu, Evropě a světě let čtyřicátých, padesátých, šedesátých atd. atd.

Všeobecně panuje názor, že kdyby nebyla druhá světová válka, nikdy by se komunisté nedostali k moci, neboť by Československo nebylo pod kontrolou J.V. Stalina. Traduje se totiž, že se komunisté dlouhodobě – tedy už během druhé světové války - připravovali na převzetí moci v zemi a kvůli tomu proto úzce spolupracovali se stalinistickým Sovětským svazem a snažili se narušovat činnost ostatních stran, které byly po roce 1945 sdružené v tzv. Národní frontě. Je to pravdivá teze?