Vážené dámy a pánové, dovolte mi krátce představit náš návrh zákona o majetku České republiky. Jedná se v podstatě o to, že cílem tohoto návrhu je, abychom osobám, které spravují majetek či finanční prostředky České republiky, nebo veřejné peníze, veřejný majetek, uložili také povinnost spravovat je s takzvanou péčí řádného hospodáře. Je to termín, který je samozřejmě všeobecně známý, nicméně stávající zákony právě v tom sektoru té správy státního majetku a veřejných prostředků nezakotvují dostatečně konkrétně a jednoznačně povinnost pečovat řádně o majetek pro úřední osoby, čímž myslíme právě různé funkcionáře apod.

Je sice pravdou, že na první pohled je tato problematika již legislativně upravena, nicméně bohužel a zcela prokazatelně málo viditelným a z mnoha ohledů nejednoznačným způsobem, který dává mnoho prostoru ke spekulacím a zejména reálné neefektivitě při vymáhání náhrady škody při nehospodárném nakládání se svěřeným majetkem nebo finančními prostředky státu. O dovozování odpovědnosti za nepatřičný a namnoze nezákonný postup ani nemluvě.

Z daného důvodu se domníváme, že předkládaný návrh není duplicitní, což také uvedu vzápětí na konkrétních příkladech, ale naopak upřesňuje velice vhodně a jasně konkretizuje současnou stávající zákonnou úpravu.

Nutnost přijmout upřesnění stávající zákonné úpravy tak, aby skutečně ten, kdo má pečovat o veřejné prostředky /mluvím samozřejmě o exekutivě/ a o majetek, tak aby skutečně tato povinnost byla upřesněna, tak ukazuje celá řada kauz z minulosti, a tyto kauzy stále probíhají a otevírají se nové a nové. Řeší je Nejvyšší kontrolní úřad, Policie České republiky a u takových kauz nebyla zcela zřejmá na základě stávající legislativy nebylo možno zcela jasně určit odpovědnost jednotlivých odpovědných osob, ale i organizací a účastníků těchto vztahů. Když dám příklad, a podívejme se na kontrolní činnost Nejvyššího kontrolního úřadu a na závěry této kontrolní činnosti, ze kterých se zjevně a konkrétně ukazuje, že došlo k nehospodárnému a bezúčelnému nakládání při hospodaření s majetkem státu a peněžními prostředky státu.

Je to například, když se podíváme na kontrolní akci číslo 16/04 u Ministerstva zdravotnictví v souvislosti s činností dlouhodobě ztrátového státního podniku BALMED Praha nebo kontrolní akci číslo 15/25 u Ministerstva zahraničních věcí, které nepostupovalo hospodárně a účelně při uplatňování práv státu jako vlastníka nemovitostí se škodou nejméně 2,2 miliony korun, anebo kontrolní akci číslo 15/30 u zařízení služeb Ministerstva vnitra, kde takzvaným bezúplatným poskytováním služeb v rámci resortu Ministerstva vnitra České republiky nebyl v souladu s rozpočtovými pravidly a takto nastavený systém přímo nevytvářel podmínky pro hospodárné využití peněžních prostředků státu, což v důsledku znamenalo snížení výše možného nájmu o 8 milionů korun. A v tomto výčtu bych mohl pokračovat, kdy byla na základě zjištění nálezů Nejvyššího kontrolního úřadu způsobena škoda, zcela prokazatelně v řádu milionů korun, ale co se týče nakládání majetku a peněžních prostředků státu, ale díky právě současné nejasné právní úpravě bylo vše skončeno toliko nálezem Nejvyššího kontrolního úřadu bez postižení konkrétních, ale vždy odpovědných osob. A to je ten problém, že si myslíme, že by ty osoby, které přímo hospodaří s peněžními prostředky nebo s majetkem státu, měly mít hmotnou odpovědnost. A je to zcela běžné z jakéhokoliv normálního privátního pracovněprávního vztahu a i v dalších podobných oblastech.