Jako společenská odpovědnost podniků se chápe práce nad rámec jejich hlavní náplně činnosti, kdy se snaží chovat odpovědně, s důrazem na sociální rozvoj a ochranu životního prostředí. Od začátku loňského roku přitom začala platit směrnice EU o uvádění nefinančních informací, která od velkých podniků žádá, aby do svých výročních zpráv povinně zahrnovaly informace o tom, jaká opatření zavádějí ohledně sociálních a environmentálních otázek, otázek lidských práv a rizik korupce.

„Společenská odpovědnost firem samozřejmě není PR charita. Společenskou odpovědností podniků rozumím vedle financování veřejně prospěšných projektů, firemních environmentálních či sociálních politik, i to, jakým způsobem svou činností ovlivňují atmosféru ve společnosti.

Bavme se tedy i o dvojích standardech. O pracovních podmínkách v mateřských a dceřiných firmách, o vztazích mezi produktivitou práce a mzdami, o placení či neplacení daní.

Bavme se o tom, zda firmy nevytvářejí zaměstnance a spotřebitele první a druhé kategorie, a to nejen z pohledu třetích zemí, ale i zde, v Evropské unii. I to může mít vliv na vztah lidí ke společnosti, ve které žijeme.

Čeština má jedno přiléhavé doporučení: Zamést si před vlastním prahem," vyzvala na plenárním zasedání Evropského parlamentu poslankyně Olga Sehnalová.