Vzhledem k tomu, že mám oproti Katce Konečné dvojí výhodu, jsem matkou a jsem především znalá problematiky kvality, dovoluji si vyslovit svůj nesouhlas s návrhem jejího řešení týkajícího se tématu bezpečnosti – nejen dětí.

Kateřina ve svém článku nabízí čtenáři, potenciálnímu voliči, řešení nedostatků v kvalitě štítkem „made in…“ („vyrobeno v…“) a tento záměr považuje za nutný. Proč ne! Slibuje si od něj lepší sledovatelnost výrobků. I s tím by se dalo v zásadě souhlasit, ovšem jen do té míry, než se dostaneme k otázce sporu. Právě proto, že dopátrat výrobce nebezpečného zboží je dnes často nemožné, považuji výše uvedené „řešení“ situace za nedostatečné. Ze své kvalitářské praxe vím, že každé zboží se skládá často z velmi mnoha komponent, z nichž každá mohla být vyrobena ve zcela jiné lokalitě. Považte, jak se štítkem „made in…“ situace zlepší… Na které komponentě by měl štítek být? Opravdu není možné umístit štítek na každou komponentu. Kdo z těch, kteří spolupracovali na výrobě nebezpečného zboží, bude umístěn na černou listinu, a kdo by měl být postihnut? 

Z uvedeného vyplývá, že k problému je nutno přistoupit jinak. Při setkáních s občany v rámci volební kampaně na tuto problematiku opakovaně narážím a jsem si jistá, že existuje východisko. Podle mého názoru by jedním z lepších řešení, jak tuto situaci napravit, bylo zrevidovat spotřebitelské acquis („právo“) za účelem dosažení úplné harmonizace. To by znamenalo zpřísnění současného stavu, a to tak, že by žádný členský stát nemohl uplatňovat přísnější pravidla než ta, která jsou stanovena na úrovni Společenství. Úplná harmonizace by měla za následek nejen zrušení ustanovení o minimální harmonizaci, ale rovněž by znamenala odstranění právních možností, které mají členské státy prostřednictvím některých ustanovení směrnic k dispozici pro zvláštní aspekty, což by mohlo v některých členských státech vést ke změně úrovně ochrany spotřebitele.

Současné směrnice na ochranu spotřebitele, které se přezkoumávají, se zakládají na minimální harmonizaci, tj. obsahují ustanovení, podle nichž je členským státům umožněno použít vyšší úroveň ochrany, než jsou ty, které uvádí směrnice. Mnohé členské státy této možnosti využily, např. poskytnutím delších lhůt na rozmyšlenou, než jsou minimální lhůty uvedené ve směrnicích o prodeji na dálku (reklamace), podomním prodeji (tzv. šmejdi) a o užívání nemovitosti na časový úsek. V důsledku toho si spotřebitelé nemohou být jisti, zda se jim při přeshraničním nákupu dostane stejné úrovně ochrany, na jakou jsou zvyklí ve své domovské zemi.

Teď to vyjádřím slovy matky: V kvalitě nesmíme mít požadavky minimální. Ty nadále budou naše děti ohrožovat. Řešením bezpečnosti je sjednotit a zpřísnit pravidla pro bezpečnost výrobků na jednotném trhu, zjednodušit postupy při provádění dozoru nad trhem. V Evropském parlamentu bych se o taková řešení chtěla zasadit a navázat tak na práci, kterou jsem ve směru bezpečnosti a kvality nejen na půdě EP již udělala.