Zastropování maximálních výdajů na volební kampaně je nepochybně cesta správným směrem, protože ti, kteří přicházejí do politiky ze světa velkých peněz, mají oproti parlamentním politickým stranám (a nemluvím už vůbec o těch neparlamentních) jiné a podstatně větší možnosti financování. Tak se pak pochopitelně může stát a již se to děje, že volby bude vyhrávat pouze dobrý marketing, bez toho, aby vítězná strana občanům cokoli konkrétního nabídla v programu.

Takto také A. Babiš za dobu trvající jen o něco více než rok investoval do svého politického angažmá několik miliard korun. Nakoupil klíčová česká média, zajistil si analytickou a poradenskou základnu v osobách a firmách (lidi z bývalého nejbližšího okruhu britského premiéra T. Blaira, americkou firmu Penn Schoen & Berland – s účastí A. Brauna). Řádově stovky milionů korun pak vložil do vedení tří volebních kampaní během jednoho roku. Také potenciální kandidát na prezidenta za hnutí ANO J. Hlavatý, šéf královédvorské Juty, má na rozdíl od kandidátů z politického sektoru neomezené kombinované finanční zdroje své a zdroje A. Babiše.

Důležité v případě návrhu zákona budou hodnotící mechanismy a také sankce za neplnění. Jak třeba zajistit, aby hnutí ANO (resp. A. Babiš) v MfD neposkytovalo samo sobě slevy na inzerci? Bude do posuzovaného finančního limitu započítávána např. celá „obvyklá“ cena inzerce? Protože pokud by bylo možno započítat cenu inzerce po provedení třeba 90% slevy, tak by se právě inzerent typu A. Babiše nebo J. Hlavatého dostal do zcela jiné situace nežli kandidáti, kteří nebudou v takovémto konfliktu zájmů.