V tuto chvíli to už tak nadějně nevypadá, protože ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) jde na celou věc jaksi oklikou a administrativně. Místo toho, aby předložilo návrh zákona nebo dvou zákonů, ve kterých bude jasně definováno, jakým způsobem bude možné financovat výstavbu sociálních bytů a jakým způsobem financovat například výstavbu ubytoven pro sociálně potřebné, mluví o vytvoření úřadu, který celou věc bude „řešit“.

To je řešení nesmyslné, lunatické, byrokratické a nevedoucí k žádoucímu cíli. Dost dobře nechápu, proč ministryně Marksová Tominová nevyužije schopnosti a znalosti největšího současného znalce politiky bydlení v ČSSD, Ivana Přikryla (bývalého náměstka ministra pro místní rozvoj), který by byl schopen takový funkční návrh zákona či návrhy zákonů připravit prakticky okamžitě.

Vláda pod vedením sociálnědemokratického premiéra Sobotky prováhala a prohospodařila tři roky svého mandátu, aniž by byla schopna předložit zákony, respektive zákonodárství, které by upravovalo výstavbu sociálních bytů, bytových jednotek v ubytovnách sociálního charakteru, dále bytů komunálních a bytů družstevních.

V evropských podmínkách, např. ve Velké Británii, lze přeci najít programy týkající se výstavba nových, které jsou minimálně náročné na podíl použití veřejných peněz. Jinak řečeno, stát by nemusel vstupovat do takového financování svou dotační politikou, ale jen například poskytováním dotací úroků, které jsou v současné době stejně velmi nízké. A tak aby podmínky pro co nejnižší náklady výstavby bytů na obecních pozemcích, takže v zásadě v režii obcí.

V tomto se přímo nabízejí zkušenosti například z Anglie, kde výstavbu bytů, sociálních i komunálních, zajišťují veřejně prospěšné společnosti, které by bylo možné v ČR konstituovat se vstupem například představitelů dané obce a významných osobností tamního komunálního a regionálního života.

Ceny bytů v celé republice vzrůstají, což je mimo jiné také důsledkem toho, že neprobíhá výstavba komunálních a sociálních bytů a že na trhu prostě chybí segmenty levnějšího zejména nájemního bydlení. Lze samozřejmě kritizovat ministryni Marksovou Tominovou, že se vydala bludnou cestou, ale za bytovou politiku podle kompetenčního zákona jednoznačně odpovídá MMR.

A ministryně Šlechtová, jako už v mnoha jiných případech, opět projevila kolosální neschopnost. Úsek bydlení v rámci ministerstva pro místní rozvoj je natolik prost kvalifikovaných úředníků schopných formulovat potřebné legislativní návrhy, že je možné říci, že toho garanční ministerstvo prostě není schopno bytovou problematiku kvalifikovaně řešit. Je to smutná vizitka tří let vládnutí koaliční vlády v oblasti bytové politiky.

Koaliční vláda s účastí ČSSD tedy jen navázala na nekonstruktivní politiku pravicových vlád Topolánka a Nečase v letech 2007 – 2013 provádénou v oblasti bytové politiky.

Pokud se ministři či jiní představitelé vládní koalice dnes diví, že české stavebnictví zažívá od roku 2008 trvalý sestup své výkonnosti, není jejich údiv na místě. Vždyť ani oni nevytváří vhodné legislativní prostředí k tomu, aby stavební firmy dostávaly právě v oblasti bydlení jiné zakázky, než zakázky pro výstavbu bytů na hypotečním základě.