Jsem ráda, že stupínek tu zůstal... 

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já než začnu svoje vystoupení ohledně příspěvku k volbě předsedy Poslanecké sněmovny, nechtěla jsem vystupovat faktickými poznámkami, ale budu reagovat na některé své předřečníky. Bohužel ani jeden z nich tu není.

Začnu odzadu. Potvrdím slova kolegy, prostřednictvím vaším, pane předsedající, pana poslance Nachera na pana poslance Stanjuru ohledně párování. Já jako místopředsedkyně klubu už v minulém volebním období jsem toto párování měla na starosti čtyři roky a opravdu si nepamatuji, že bych párovala napříč politickým spektrem při tajném hlasování. Bylo to opravdu vždy při párování v zákonech, což mi může, myslím si, potvrdit, vaším prostřednictvím, paní poslankyně Černochová, že vždy při tajném hlasování se nepárovalo a vůbec už ne u takto důležité volby předsedy anebo místopředsedů při ustavující schůzi. To je k panu Stanjurovi.

Další poznámka - pan poslanec Jakob. Já si pana poslance Jakoba pamatuji tím, že tuším - a teď opravdu si nejsem jistá, nestačila jsem si to vygooglit, že nastoupil nějak narychlo po panu poslanci Ferim (šum v sále, místopředsedkyně Schillerová: Kalouskovi). Kalouskovi. Tak se omlouvám. Ale je to z jednoho klubu. Já si pana poslance Jakoba pamatuji pro jeho výrazné projevy, někdy až nudné. A proto to, že říká, že jsme zde jak kafemlejnek... No, jsme opozice, tak jako kafemlejnek budeme a odmítám jeho apely, abychom zkrátili, nebo nějak nás tady poučoval o tom, o čem budeme mluvit. Budeme mluvit jako opozice dlouho. Jako koaliční poslankyně jsem si tu opravdu zažila předčítání knih. My to nechceme dělat, my budeme konstruktivní opozice, ale nemám zapotřebí, aby mě tu kádroval pan poslanec Jakob, k čemu mám, a nemám mluvit.

To samé je moje třetí poznámka k panu poslanci Výbornému, vaším prostřednictvím. Já bych nevystoupila ohledně toho, že zde pějeme chválu a budeme ji pět dál na našeho kandidáta pana poslance Havlíčka, ale vyzval mě k tomu pan poslanec Jurečka, který vlastně nás upozornil na to, že ho to asi nebaví, a já jsem jen řekla - dostala jsem teď na Messenger několik zpráv od občanů, že paní Pekarovou Adamovou opravdu neznají a rádi by. Ale tím ho nenabádám a ani jsem to neřekla. Jenom jsem řekla, že by taky někteří rádi paní Pekarovou Adamovou znali. A já si myslím, že jako dobrá rada nad zlato, opozice nám tady radila hodně dlouho.

A teď už k mému zmíněnému příspěvku k volbě předsedy Poslanecké sněmovny. Já bych ze začátku - měla jsem to i zde v poznámce - ráda pogratulovala všem stranám, koalicím k volebním úspěchům, k zisku potřebného počtu hlasů při vstupu do Poslanecké sněmovny a sluší se poblahopřát i vítězům. Mě osobně velmi těší, že v našem týmu hnutí ANO máme jako nového kolegu poslance, nyní ještě pana ministra, vicepremiéra pana Karla Havlíčka, člověka, jehož pracovitost, odbornost obdivuji a který podle mě - a myslím si, i podle celého klubu hnutí ANO, protože dostal jednoznačnou podporu, by byl tou nejlepší volbou na post předsedy Sněmovny.

Co mě bohužel netěší, je, že pětiblok chce - a jak nám bylo předneseno už - znemožnit politickou soutěž tím, aby tento náš skvělý nominant byl z možnosti volby dopředu vyřazen. Dle pětibloku je to ohledně právního výkladu. Ale každý, kdo v této ctěné sněmovně sedíme déle a nemáme právní vzdělání - a já ho opravdu nemám - víme, že právní výklady jsou mnohé, liší se a někdy jsou naprosto jiné, jak tu říkali i mí předřečníci, ctění právníci.

A také záleží na tom, jak zrovna si chce tento výklad kdo a jak přeložit do reality. Pojďme se bavit o zmíněném § 77 odst. 5 o ustanovení poslaneckých klubů.

Přesto se domnívám, že tuto třetí nejvyšší ústavní funkci by měl zastávat skutečně někdo, jehož vlastností je zkušenost v politice, člověk vzdělaný, člověk, který má zkušenosti z podnikatelského a univerzitního prostředí. Někdo, kdo umí jednat, je schopen kompromisu, hledá konsenzus a byl by i skvělou reprezentací Sněmovny při mezinárodních jednáních. Karel Havlíček při svém působení v politice také několikrát ukázal, že se nebojí výzev a že necouvne před úkoly, které před ním stojí, a to vše nám kolega Havlíček mohl dokázat v roli ministra.

Při vší úctě k paní kolegyni Pekarové Adamové, kterou znám osm let, toto bohužel o ní říct nemůžu. Z jejích posledních rozhodnutí jsem spíše zklamaná. Jakožto bývalá předsedkyně sociálního výboru v minulém volebním období si pamatuji na řadu výstupů paní poslankyně o tom, jak je Ministerstvo práce a sociálních věcí řízeno špatně a jak by to ona dělala lépe. Vždy přesně věděla, kde je z jejího pohledu chyba a jak by se jí ona určitě nikdy nedopustila. Sama tvrdila, že na funkci ministryně práce a sociálních věcí se dlouhodobě připravuje a jakkoliv s ní v mnohém nesouhlasím, toto jí určitě upřít nemohu. Je tak pro mě velkým zklamáním, že před možností vést tento důležitý rezort, o kterém tvrdila, že se mu věnuje jako málokdo a rozumí mu, z toho utíká. Odmítá převzít zodpovědnost a pod výmluvou o politické dohodě se snaží schovat ve vedení Sněmovny.