Nikdy by mne nenapadlo, že vrcholné orgány EU mohou v tak krátkém časovém horizontu přivést toto společenství, dříve prosperujících států, do marasmu, kterého jsme v současné době svědky. Jednání a rozhodování mi přijde jako jednání malého dítěte, které reaguje na nepříznivé podněty pouze emočně a zkratkovitě, aniž by domýšlelo, jaké to bude mít další dlouhodobé důsledky. 

Festival nekonečných sankcí vůči Rusku by měl mít nějaký význam a smysl. Ze samé podstaty ekonomických a hospodářských opatření vyplývá, že by měla někoho za jeho nesprávné chování trestat. Již v pořadí sedmý balíček sankcí vůči Rusku, v odvetě za dění na Ukrajině, mi připadá nejenom jako neúčinný a neefektivní, ale naopak jako trestající ty, kteří jej s velkou pompou vyhlašují. Pokusím se to vysvětlit.

Jak můžete trestat Rusko tím, že od něj přestanete odebírat zemní plyn a ropu, když jsou tyto dodávky okamžitě přesměrovány na Čínu a Indii? Nejenom, že neodřízneme Rusko od finančních prostředků, ale naopak sami sobě přivodíme hospodářskou a ekonomickou sebevraždu. Čína a Indie budou z relativně levných dodávek a zdrojů schopny daleko snadněji konkurovat zboží z EU. První negativní důsledky této politiky se již objevily. Německo, které mělo vždy silně proexportní ekonomiku, zaznamenalo dlouhodobě první deficit zahraničního obchodu. Euro se propadá vůči americkému dolaru, poprvé po dlouhé době byla dosažena pouze směnná parita eura vůči americkému dolaru. Evropská ekonomika ztrácí dech a dynamiku a bezesporu upadne v nejbližší době do recese. Co bude následovat? Ekonomicky méně silné státy jako Česká republika, Slovensko a Maďarsko, které jsou zároveň mimořádně závislé na dodávkách zemního plynu a ropy z Ruska, se budou potácet ve stavu nejistoty a beznaděje, připomínajícím agonii. Opravdu tedy máme mluvit o sankcích vůči Rusku - nebo se trestáme spíše sami?

Řada našich vrcholných politiků vystupuje v zahraničí i na domácí scéně, jako bychom byli (myšleno ČR) pupkem světa. K tomuto falešnému pocitu možná nyní přispívá současné předsednictví  EU. Přijde mi to trochu paradoxní. Nejsme schopni řídit ČR a máme řídit EU?

Jeden z vrcholných politiků se prohlašuje za Tchajwance, aniž by respektoval politiku jednotné Číny. Co mu záleží na tom, že tyto jeho narcistické populistické proklamace, kterým se celý vyspělý svět záměrně vyhýbá, budou mít negativní dopady do byznysu řady podnikatelů obchodujících s Čínou? Jen když se on ze svého vlastního úhlu pohledu stane zviditelněným hrdinou. Další vrcholná představitelka našeho státu zcela vážně radí Maďarům těsně před parlamentními volbami, koho mají volit. Druhá nás hodlá okamžitě odpojit od dodávek zemního plynu a ropy z Ruska, aniž bychom měli zajištěny dodávky odjinud. Přitom nikdo z těchto velkohubých politiků nemluví o tom, kolik by náhradní dodávky stály českého občana. Nevěřím pohádkám, které nám současná vláda vykládá o solidaritě a společném sdílení energetických zdrojů v rámci zemí EU. V případě, že by došlo k úplnému odpojení, budou silné státy naprosto logicky a pochopitelně upřednostňovat především národní zájmy. Jedině naše vláda to – zdá se – nechápe.

Toto mé přesvědčení ostatně dokládá současná situace, to, jak je to s elektrickou energií dnes. Co je ČR platné, že elektřinu vyrábí doslova za hubičku, když ji musí obchodovat přes německou burzu a následně nakupovat násobně dráž. Má to pro českého občana nějakou logiku? Určitě ne. Elektrická energie je vzhledem ke kupní síle v ČR jednou z nejdražších v EU. Jednu výhodu však tato transakce určitě má. V opačném případě by totiž pan generální ředitel ČEZu neměl 35 mil. Kč roční prémie, ale možná jenom 10 mil. Kč. Těžko by asi vyžil jenom ze svého měsíčního platu a zanedbatelná prémie by ho taky nevytrhla… Kolik úsilí ho přitom asi stálo, aby dovedl polostátního giganta ke stávajícím vysokým, až astronomickým ekonomickým výsledkům. Nebo je to jenom důsledek toho, jak ceny elektrické energie letí nahoru bez jeho sebemenšího manažerského rozhodování? Nemyslíte, že ředitel společnosti, jakou je ČEZ, by měl být spíš placen podle toho, kolik svým rozhodováním ušetří běžným občanům za platby elektrické energie? Nemůže být přece upřednostňováno 30 % minoritních akcionářů oproti zbytku občanů ČR!

Ale v České republice je postaveno všechno na hlavu. Máme sice energetický regulační úřad, ale jen Bůh ví, co tato instituce dozoruje. O tom, jak je tento úřad důležitý při koncepci a regulaci energetické politiky ČR jsme se přesvědčili při nedávném krachu řady energetických překupníků s energiemi (jako byla Bohemia energy a řada dalších). Daňový poplatník konec konců všechny přehmaty nekompetentních úředníků zaplatí, jak je v ČR dobrým zvykem. Odměnou za to tento úřad bedlivě a starostlivě střeží monopol solárních baronů, díky němuž dochází k obrovským tokům finančních prostředků na jejich účty v daňových rájích. Je pro mne a celou řadu z nás nepředstavitelné, že bychom bez takovýchto odborníků mohli na trhu s energiemi vůbec existovat.

Chce se mi zakřičet do světa „Evropo, proboha, už se vzpamatuj! Česká republiko, nespoléhej jenom na zkostnatělou EU, začni řešit doposud nevídané problémy vlastní kreativitou a invencí. V opačném případě tě čeká strmý pád do dlouhodobé recese, z které ti nikdo nepomůže. A chudáci potom naše děti.“ Shrnuto, kroky, které diletantská vláda pětikoalice záměrně dělá, nás navždy odpojí od energetických zdrojů z Ruska. Vše by bylo v pořádku, pokud bychom měli zajištěny jiné náhradní zdroje za srovnatelné ceny s těmi stávajícími. Ale ono tomu tak bohužel není a ještě dlouhé roky nebude.

Je dobré, že máme eurokomisařku paní Věru Jourovou, která má na starosti agendu týkající se zachování evropských hodnot. Abychom však tyto hodnoty mohli zachovávat a udržovat, je nutné, aby byly postaveny na silných hodnotách ekonomických. V opačném případě bude ekonomika EU výrazně zaostávat za ekonomikou USA a Číny. Což snad vrcholné orgány EU nechtějí.

Převzato z Profilu.