Deklarace nezávislosti Spojených států amerických ze dne 4. července 1776 zahájila moderní dějiny, ve kterých se všechny ostatní národy mohly učit jako z čistého pramene, jak má vypadat vláda lidu, prostřednictvím lidu, pro lid. Že se občané nesmí vzdát své svobody ve prospěch dočasného bezpečí, protože by se tím dostali do pozice, kdy si ani svobodu a ani bezpečí takovým krokem nezaslouží a v důsledku by přišli o oboje. Ještě Spojené státy Woodrowa Wilsona drží prapor morálky tak pevně, že se v něm zrcadlí i masarykovské vznikající Československo, z jehož síly mnozí z nás čerpají dodnes.

Po průmyslové revoluci, která dala vzniknout i revoluci sociální a následně revoluci socialistické, se svět významně polarizoval na část, která stále držela prapor svobody jednotlivce, a na část, která reflektovala levicové myšlenky v různých odstínech od „pouhé“ zesilující se role státu a jeho neochotě nechat jednotlivce jít jeho vlastní cestou, až po vražedné režimy, které známe jako režimy fašistické, nacistické či komunistické. Ve světle dnešního úmrtí americké demokracie je bohužel zřejmé, že lidstvo se z řádění levicových myšlenek vůbec nepoučilo a nutně usiluje o zopakování historie.

Americký systém nebyl nikdy dokonalý, ale přes 200 let nám poskytoval inspiraci a pozitivně ovlivnil znění nejedné ústavy. Co ale předznamenalo zánik americké demokracie, byl zejména na jedné straně volební systém, který již delší dobu umožňoval machinace a dokonce umožňoval procesní průtahy do té míry, že se Američané nemuseli nikdy dozvědět ani z veřejného slyšení a ani z meritorního rozhodnutí soudu, co se vlastně stalo, jaké jsou důkazy a zda zafungují vnitřní demokratické pojistky, a na druhé straně velké korporace, které si v Demokratech našly své reprezentanty prosazující zájmy toho největšího byznysu pod lživým pláštíkem slušnosti, morálky a rovného přístupu ke všem, jakož si své našly v Demokratech i levicové myšlenky z celého spektra od mírných socialistů po tvrdé komunisty a marxisty, islamisty a další extrémní směry. Američané nezvládli poznat v patřičné síle nástup korporátního fašismu, který se neštítil zneužít všech metod k ovlivnění voleb a následně k zablokování demokratických pojistek. Korespondenční hlasování se ukázalo jako jeden z nejhorších podvodů a torpéd do demokratického procesu, kdy voliči Demokratů byli nepokrytě favorizováni, a zapsaní voliči Republikánů pokud obdrželi své volební lístky, tak pozdě nebo vůbec. Nemluvě o následných manipulacích.

Zřejmě se nikdy nedozvíme v pravomocném rozhodnutí patřičné instance, jak bylo či nebylo s volbami ve Spojených státech amerických manipulováno, zato nám zůstanou tisíce svědectví, které převálcoval levicový korporátní fašismus, který si dal za cíl učinit Demokratickou stranu stranou vládnoucí navždy, aby se již nestalo, že někdo jako Donald Trump zastaví války za vyvážení „demokracie“ do světa a začne vracet Američanům práci na úkor třeba Číny. Ať si o Donaldu Trumpovi myslíme cokoliv, to co dělal, dělal pro Američany a do jisté míry i pro nás všechny ostatní.

Když týmu Donalda Trumpa došel čas, americká demokracie dne 20. ledna 2020 zemřela a zejména pro nás Čechoslováky zanechala trpkou vzpomínku na rok 1948, kdy komunisté v podstatě legálně převzali moc. Ta doba trvala 40 let a provázely ji politické procesy, vyhazování za názor z práce, ze studií, vznikaly pro režimu nepohodlné pracovní lágry a vůbec šlo o dobu, která rozvoji individualit nepřála. A dnes? Velká média zuřivě cenzurují jeden názorový směr a ještě zuřivěji sdělují lidem, co si mají myslet a kdo je ten správný. Když někdo sdělí svůj politický nikoliv mainstreamový názor, okamžitě se proti němu vyrojí svazáci všeho druhu požadující jeho vyhazov z práce, omluvy koho všeho neurazil, přinejmenším že zanechal svým projevem nesmazatelnou uhlíkovou stopu co neuklidí ani jeho potomci, no prostě se nám ta doba začala vracet a mnoho našich sousedů a přátel to vůbec nezaznamenalo. Mnozí tuto novou dobu a její „elity“ a reprezentaci budou podporovat a budou rádi, že žijeme v takové době. Já mohu říct asi tolik, že je asi dobře, že si Amerika prožije svůj rok 1948, abychom se mohli posunout dál a neumím říct, jak dlouho tato doba potrvá a co nás bude stát. Ale bude to určitě pro nás všechny cenná lekce.

Pojďme za americkou demokracii podržet smuteční minutu ticha a připravme se na budoucí dny s odvahou neustoupit ze svých morální zásad a nebát se říkat pravdu, jakkoliv to oficiální režim nebo jeho samozvaní hlídací psi „demokracie“ zakazují, stíhají a postihují svými lidovými soudy nejen v online světě, a to se slovy, které řekl Ernest Denis o Tomáši G. Masarykovi: „…čelit tolika útokům a nebýt jimi ani přemožen ani roztrpčen, snášet po léta neustále obnovovaný nával pomluv a záští a zachovat si neporušeně svou odvahu a svou víru, kráčet svou cestou, aniž se zdá, že pozoruje překážky a nástrahy, jimiž jest pokryta, zůstat v sedmdesáti letech po dráze prošlé tak hroznými bouřemi tak mladým jako v prvních dnech a tak horlivým v zápase, nikdy nepochybovat o vítězství, i když se zdálo, že nepřítel vítězí a že vládne zdrcující převahou sil, ku provedení takového úkolu je třeba duše hrdinské“.

Zůstaňme silní a odvážní a ať se naše demokracie dožije požehnanějšího věku, než ta americká.

Převzato z profilu.