Vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená veřejnosti, já bych chtěla úvodem poděkovat za to, že vůbec byl tento bod dnes zařazen na schůzi, že se mu dostalo většího štěstí než třeba bodu, který navrhovala paní kolegyně Langšádlová, byť tam se jednalo dokonce o plnění usnesení, ale je konečně příležitost k současné situaci pohovořit. Zároveň mě ale mrzí, že tady pan ministr Prymula nezůstal na celou debatu, protože i já budu mít celou řadu otázek a byla bych ráda, abychom na ně dostali také odpovědi.

Myslím, že základem k tomu, abychom situaci zvládli, je stejně, jako tomu bylo na jaře, abychom dodržovali opatření, která jsou nařízená, a stejně jako na jaře si dovolím tady z tohoto místa požádat občany, aby k nařízením a opatřením, která dnes platí, přistupovali s veškerou pokorou a respektem a aby je skutečně dodržovali. Víte všichni dobře, že i v březnu, kdy situace byla vlastně z dnešního úhlu pohledu ještě mnohem klidnější, než je dnes, jsme k tomuto jako opozice vyzývali a byli jsme v tom naprosto jednotní, s vámi jako vládou, abychom uklidnili veřejnost, že je možné situaci zvládnout, ale že je k tomu potřeba obezřetnosti a zodpovědnosti každého z nás.

A proto prosím, aby jakkoliv jsou některá z těch opatření a nařízení dost obtěžující, nebo mohou mít až likvidační charakter pro živobytí mnohých našich spoluobčanů, aby je respektovali. Zároveň s tím je ale důležité přesně to, co tady už zmiňovala paní kolegyně poslankyně Langšádlová a k čemu vyzýváme opravdu dlouhodobě, aby vláda komunikovala jasně a jednotně. Ta jasná a srozumitelná komunikace je úplným základem pro to, aby lidé důvěřovali ne jen vládě, ale obecně státu, aby měli jasno v tom, že když se něco nařizuje, když jsou nějaká nutná opatření přijímána, tak to má své důvody, má to svůj smysl, má to velký význam. Proto chci využít této příležitosti a znovu apelovat na přijetí jasné komunikační strategie. Mrzí mě, že pan ministr Prymula nevyužil své úvodní slovo k tomu, aby nám právě z plnění usnesení, které jsme tady přijali na konci září a které mělo svůj termín splnění už 15. října, přednesl, aby nám řekl, jak se k němu postavilo jeho ministerstvo a co pro to, aby ta komunikace lepší byla, udělali.

Já jsem přesvědčená o tom, a říkala jsem to tady už v březnu, dokonce jsem si to dohledávala ve stenozáznamu, jestli si to nepamatuji špatně, ne nepamatuji si to špatně, opravdu jsem to tady říkala v březnu a říkala jsem to i na jednáních, která jsme měli tehdy jako předsedové stran s panem premiérem a ministry, že je přece úplně nejjednodušší udělat jednu jednoduchou webovou stránku. Na těch webových stránkách by měly být jak informace o tom, jaká opatření jsou aktuálně platná, jejich podrobnější vysvětlení srozumitelnou řečí, které bude rozumět každý, ne úřední usnesení, které je často velmi složité na pochopení, a zároveň že tam bude i oblast, která se bude týkat těch ekonomických opatření, té kompenzace toho, na co mají lidé nárok. Ve všech těch oblastech se lidé nevyznají, a to je také kámen úrazu, a to je ten základní problém. Pokud bychom i my měli šanci odkazovat všechny ty, kteří nám píší, a věřím tomu, že všichni máte ve svých e-mailových schránkách ale i v jiných komunikačních kanálech celou řadu otázek od občanů, co vlastně platí, co mají dělat, jaká opatření, respektive třeba jaká pomoc, kompenzace se jich může týkat, když jsou v té a té konkrétní situaci, tak i nám všem by přece pomohlo, kdybychom je mohli odkázat na jeden jediný rozcestníkový web, kde by ty informace kompletně byly uvedené.

Já nechápu, fakt nechápu, co od března bylo za potíže tady to udělat. Máte veškeré prostředky k tomu na to věnovat i nějaké finance, které by k tomu byly potřeba, a pak zpropagovat existenci takovéto informační platformy. Máte možnost ji pak dál šířit všemi možnými kanály, sociální sítě nevyjímaje. Nemusejí se lidé spoléhat na to, že si to budou dohledávat na stránkách vlády, jednotlivých ministerstev, hygien a dalších a dalších státních úřadů. (Zvýšeným hlasem:) Vždyť to je úplný základ. A mě to úplně rozčiluje, jak se tady tolik měsíců v téhle té jednoduché oblasti promarnilo, promrhalo, a prostě se tady na tom nic nezměnilo.

Věci vznikají odspodu. Lidé začínají takovéhle webové adresy zakládat sami. Ale to přece není možné, aby na takovouhle základní věc jsme spoléhali na lidi. Tak jako si ušili roušky, tak si určitě nenaprogramují weby, na kterých by tady ta informace byla kompletní.

A to, že máme jeden web, na kterém jsou data z hlediska počtu nakažených a provedených testů a tak dále, to je hezká věc, ale to není to, co mám na mysli. To se toho netýká. Tam skutečně jde o jednoduchý rozcestník. Inspirujte se prosím klidně v zahraničí. Myslím, že to, jak tady kolovala na sociálních sítích i jednoduchá A4 fungující v Irsku, nebo i v jiných zemích, kde lidé i s piktogramy jasně vidí, jaká je situace, co se musí dodržovat, kolik se jich může sejít a tak dál, tak by bylo dobrým vzorem. Nemusíme vymýšlet kolo.

Takže tohle je první apel, prosba. A je to součástí usnesení, které jsme tady přijali a které má být splněno. To není pro srandu králíkům.

Další z těch věcí, které se také týkají informací a vůbec komunikace vládě, tak jsou dezinformace, hoaxy a celá řada tady těchhle těch věcí, které se pohybují ve veřejném prostoru a na které čím dál víc větší část společnosti bohužel slyší. Není to jenom fenomén České republiky, děje se to i jinde. Ale je potřeba s tím aktivně pracovat a aktivně se snažit vyvracet a celou tuto oblast nevzít na lehkou váhu. Opět o to žádám.

A když v projevu pan Prymula, který měl před několika dny, sledujte můj twitter, tak bych mu chtěla připomenout, že je nás tady asi 10,5 milionu, ještě víc než 10,5 milionu obyvatel v České republice, a twitter využívá asi nějakých 400 tisíc lidí. Asi se všichni shodneme na tom, že mít tady tuto platformu jako základní informační zdroj, je naprosto nerelevantní a nevhodné.

Tohle je moje výhrada, výtka. Ještě jednou opakuji. Jeden jednoduchý web, který bude přehledný, srozumitelný a obsahovat všechno.

Další věc, která podrývá důvěru velké části společnosti, a myslím, že to končí potom i protesty, které zdaleka nemůžeme vzít tak, že to byli jenom chuligáni, kteří se přišli na Staroměstské náměstí vyřádit, tak je už u velké části obyvatel obrovská frustrace z ekonomických dopadů, které pociťují dnes a denně na vlastní kůži.

To, co má přicházet jako základ, a tohle je apel zejména na pana ministra Havlíčka, tak je, že jestliže jsou nařízena omezení nějakého živobytí, pro někoho je to i volnočasová aktivita, pro jiného je to jeho zdroj příjmů, ať už je to v jakékoli oblasti, tak ještě ten samý den ještě na té samé tiskové konferenci má zaznít: a protože si uvědomujeme, že tímhle tím omezujeme vaše příjmy, tak vám takhle a takhle konkrétně pomáháme; ne jako příslib: vyřešíme to v budoucnu; ne jako vágní věc ve smyslu: ano, budeme to řešit, je to také důležité, ale teď prosím zavřete své podniky.

Myslím, že velká část té frustrace a naštvanosti ve společnosti vyplývá i z toho, že tady tyto věci nejdou ruku v ruce v tu samou chvíli. A tohle je podle mého názoru ten základní aspekt k tomu, abychom tu důvěru u těchto lidí neztráceli, ale aby oni měli jasno v tom, že ano, je nutné se podřídit, je nutné přestat na čas podnikat a je nutné třeba řešit, jak to honem udělám se zaměstnanci, jak to udělám třeba se zásobami, které mají v restauracích, jak to udělám s těmi konkrétními dalšími náklady, které s tím mám, ale ruku v ruce s tím vím, ano, stát mě nenechá na holičkách. A pokud to ti lidé nevědí, tak věřte, že velká část z nich pak ztrácí důvěru i ve veškerá ostatní opatření, která tady máme, rouškami počínaje a dalšími konče.

Tohle je také nutné změnit, zlepšit. A pokud má dojít k nějakému ještě dalšímu omezování ekonomiky, tak varuji před tím, že tohleto byla tedy velká chyba a je nutné se z ní poučit.

Co se týče lockdownu, toto téma se tady ve veřejném prostoru poslední dny neustále skloňuje, tak bych se chtěla zeptat pana ministra Prymuly, jestli je to skutečně ve hře, v jaké podobě by případně tedy uvažovali, protože není lockdown jako lockdown. Na jaře jsme vlastně neměli úplné uzavření ekonomiky, protože řada podniků fungovala dál. Měli jsme zejména uzavření služeb. Kromě uzavřených barů a restaurací, které jsou zavřené i teď, nebo divadel, kin a dalších podobných kulturních akcí, tak tehdy byla zavřena i část služeb typu třeba kadeřnictví. Všichni si pamatujeme, jak jsme tady my zejména krátkovlasí chodili s takovou řepou na hlavě. Tak v tomhle tom směru samozřejmě můžeme opakovat buďto jaro, anebo se můžeme vydávat jinými scénáři. Už v září jsem tady varovala před izraelským scénářem. A bohužel dochází zase na slova, která tady zazněla, že pokud nic neuděláme, tak se k tomu dospěje samovolně.

Ale to, že jeden ministr mluví o tom, možná to budeme v příštím týdnu řešit, myšleno tento týden, který teď tady prožíváme, a druhý ministr to vyvrací, tak opět je ukázka velmi špatné komunikace, ale zároveň se tím vnáší obrovská nejistota do společnosti. A opravdu už jsou lidé velmi zoufalí z toho, že by k tomu mohlo dojít. Takže by tady mělo zaznít zcela jasně, při jakých konkrétních číslech, při jakých konkrétních ukazatelích je vláda připravena pro jakou konkrétní verzi lockdownu, jak by vypadal, co konkrétního by obsahoval a co musí nastat, aby k němu došlo. To je základ, scénář, který tady od vás vždycky žádáme. Opět tedy o to žádám a prosím, abychom tu informaci měli, aby ji měla zejména veřejnost, abychom věděli, že když sledujeme ten který ukazatel, a nevím, jestli to má být erko, nebo jestli to má být počet nakažených, nebo počet vážných případů, nebo jestli to má být počet těch, kteří jsou hospitalizováni, nebo jestli to má být třeba právě počet zdravotnického personálu, který postupně ubývá, tak co konkrétního sledujete, nebo které z těch ukazatelů, kterou kombinací dospějeme k tomu, že to bude nevyhnutelné.

Stejně tak jako máme celou řadu jiných návrhů a přicházíme s nimi prakticky od jara, tak jsme přišli s návrhem na řešení nemocniční péče, na vyhrazení takzvaně covidových nemocnic, těch menších nemocnic v každém kraji minimálně jedna, podle velikosti kraje třeba tři, to záleží na potřebě, a zachování těch centrových nemocnic pro ostatní péči, která je nutná. Lidé nepřestali mít rakovinu. Lidé nepřestali mít infarkty. Lidé potřebují i další péči. A omezování tohoto typu péče je samozřejmě obrovským rizikem pro všechny, pro celou společnost.

Myslíme si, že ten plán na to, že bychom právě ty velké, většinou fakultní, nemocnice odbřemenili od řešení COVIDu a tyto pacienty přesunuli do nemocnic menších a z nich udělali jakési covidové nemocnice, covidová pracoviště, tak by pomohl zachovat co nejširší péči, právě tu specializovanou, která se nesmí zastavit, ať už kvůli jejich personálnímu vybavení, nebo jejich technickému a dalšímu vybavení. Je to nutné pro záchranu i dalších životů, které nejsou ohroženy COVIDem, ale jinými chorobami a jinými komplikacemi. Myslím, že si všichni uvědomujeme, že tady s COVIDem musíme umět žít, je jenom tento a další týden, ale několik měsíců, a že tohle je nutné řešit i v perspektivě těch budoucích měsíců, které nás čekají, kdy COVID rozhodně nezmizí a vakcína zatím není v dohledu úplně.

Takže tohle je náš podnět. A mě by zajímal na to názor pana ministra Prymuly, protože myslím, že v těch plánech zřizovat, ať už formou vojenské nemocnice, či další takováto akutní lůžka, tak zapomínáme na možnosti rozdělení nemocnic na dva typy.

Stejně tak zapojení lázní je určitě ve hře, protože přece víme, jak tam bojovali s neobsazeností. A na jedné straně je tam personál přece jenom kvalifikovanější, než třeba jsme často schopni získat do jiných zařízení. A proto si myslíme, že by ta péče v lázních, nebo resp. lázně mohly být zapojeny do toho systému taktéž.

Tolik asi k těm aktuálním návrhům, které je nutné za nás řešit, s tím, že tady zazněla z mé strany celá řada otázek. Ještě jednou bych chtěla připomenout, že už na jaře - a to tady navazuji na jednoho z předřečníků - jsme řešili celou řadu podnětů a podkladů, které jsme tu měli. Vzpomeňme, že jsme navrhovali i vyšetřovací komisi, která by řešila nákup ochranných pomůcek, které tady na jaře byly za velmi divokých podmínek, že tady létaly miliardy, a vy jste to potom jako vládní strany zamítly a nechtěly jste, aby se tomu někdo věnoval z nás, zabránili jste tomu, protože prý stačí řešení NKÚ. Já myslím, že nynější situace a nynější vývoj ukazuje a žádá si prošetření ne formou ani vyšetřovací komise, ale formou vyšetřování policejního, protože to, kdo má jakou zodpovědnost a kdo nese jakou zodpovědnost za ta rozhodnutí, která padala, to tady bude nutné vyšetřit. Já jsem si jistá, že v minulém měsíci už bylo dostatek dat a informací o tom, jak se ta situace bude vyvíjet, a že tady nedošlo k adekvátní reakci ze strany vlády. To si myslím, že to nevyřešíme ani vyšetřovací komisí, na to je nutná zodpovědnost, která je ještě vyšší, a myslím, že tady k tomu by mělo dojít. Nicméně teď tady vyřešme ty nejakutnější problémy a řešme skutečně, aby ty ztráty ať už na životech, nebo ty ekonomické, nebyly ještě větší. Víte, nikdo nejsme dokonalý, každý děláme chyby, ale já vás prosím, žádám, nebuďte pyšní a když vám dáváme doporučení, co ještě je potřeba udělat či co je potřeba zlepšit, tak nebuďte hluší, naslouchejte a konejte. My to neděláme proto, abychom si tady připsali nějaké body, ale děláme to všichni proto, abychom ochránili naši společnost, abychom tuto příšernou situaci zvládli. A my to zvládneme, to jsem přesvědčená, ale teď máme dělat všechno pro to, aby to bylo za co nejnižší cenu, ať už na životech nebo na jiných ztrátách, včetně těch ekonomických. Děkuji za pozornost.