Je potřeba se zaměřit také na potravinovou nezávislost. Proč? Rusko a Ukrajina totiž patří mezi hlavní exportéry pšenice, kukuřice nebo ječmene. V oblasti exportu slunečnicového oleje ovládají tyto dvě země dokonce víc jak polovinu celosvětového (!) trhu. Ukrajina však letos nebude schopna exportovat téměř žádné suroviny - jednak pro nedostupnost agrárních oblastí a emigraci agrárních pracovníků, jednak proto, že na prvním místě musí, zcela logicky, zajistit dodávku surovin pro vlastní obyvatele.

Nejvíc výpadek v dodávkách těchto surovin sice pocítí země severu Afriky a Blízkého východu, které jsou závislé na dovozu z Ruska a Ukrajiny i ze 60 %, nicméně i v EU dochází k neustálému zdražování těchto surovin. Především však rozhodně nechceme být závislí na dovozu „levné ruské pšenice“, stejně jako nechceme být závislí na dovozu levného ruského plynu.

Jak takové nezávislosti docílit? Zvýšením efektivity na mnoha frontách. Dnes je již známým faktem, že živočišná produkce je asi osmkrát méně efektivní než produkce rostlinná (vzhledem k velikosti potřebné půdy). Smutnou realitou také mimo jiné zůstává, že se v EU 20 % jídla vyhodí. Zde by mohlo pomoci zjednudušení legislativy ohledně dárcovství potravin pro potravinové banky a jejich mezistátní spolupráce.

Zásadním úkolem v současné situaci je navýšení rostlinné produkce u nás v EU. Klíčové tedy bude podpořit efektivní a moderní rostlinnou výrobu šetrnou k životnímu prostředí. Jedině tak si v dlouhodobém horizontu zajistíme nezávislost na levné pšenici z rozsáhlých polí ruských agrobaronů.