Děkuji za slovo. Pane premiére, to všechno my jsme zkusili. Všechno, co tady říkáte, opozice zkusila, to znamená: načítala svoje body, dala do systému svoje zákony, které vlastně taky byly poslaneckou iniciativou. Ty zákony mají číslo jednací, nebo ne jednací číslo, ale číslo v systému mnohem nižší, než vy tam dáváte svoje zákony, to znamená, že vaše zákony předřazujete zákonům opozice. A vy říkáte opoziční okénko. To je fajn. Ale když se podíváte, kdy bylo naposledy opoziční okénko? Jednou? Dvakrát? Třikrát? Já už nevím. Opravdu to byl tak malý počet, že už si to ani nepamatuju. Když si vezmu za minulý rok, kolik bylo interpelací, tak z těch 18 jich bylo celkem osm, deset maximálně. To znamená, že každý týden má jeden čtvrtek, nebo respektive v každém týdnu je jeden čtvrtek, když vezmu, že Sněmovna zasedá co ob jeden týden, tak bylo jich 18, a z toho jste nám ubrali, naší opozici na ty interpelace. A na ty dny, kdy by měla být interpelace, tak jste nám dávali ty mimořádné schůze, které my jsme žádali, aby byly ty naše body. To už tady taky jednou bylo řečeno. Proč si opozice nepožádá o mimořádnou schůzi, vždyť tam můžeme diskutovat? Ale kdo tam diskutuje? Diskutují tam jenom ti, co mají přednostní právo, protože vy neschválíte ten program. Takže mimořádná schůze - zero, nula, nic. Takže kde máme diskutovat? Takže ta vaše odpověď je lichá - to, co vy byste řekl těm vašim studentům. My se celou dobu snažíme diskutovat. Ale kde? Kde? Řekněte mi tu platformu, kde my s vámi máme diskutovat? Tady to nejde, protože vy nás nepustíte ke slovu. (Potlesk z lavic ANO.)