V diskusích s různými lidmi o politice KDU-ČSL dostávám, jak už to tak bývá, nejrůznější reakce. Většinu diskusí považuji za přínosnou, i když máme na věc třeba jiný názor. Při diskusích totiž nejde vždy jen o to přesvědčit druhého o své pravdě, ale vůbec poznat různorodé spektrum názorů, získat nový pohled na problémy, vzájemně se obohatit, najít společné řešení a posunout se dál. 

Vypozorovala jsem však jednu věc. Velká část negativních reakcí, nebo lépe řečeno výpadů a urážek, má společný jmenovatel. Jsou to jakési mýty o KDU-ČSL, které často někdo vytáhne zcela mimo téma. Někdy mi to připadá jako podle nějaké brožurky "Jak jednou větou drsně, rychle a bez možnosti diskuse urazit všechny členy KDU-ČSL".

O co jde?

V zásadě jsou to tři typy reakcí, které si současně dovolím označit za velké mýty. Jsou to jakési zkratky, které se dobře hodí do arzenálu trollů, ať už na internetu nebo v živých diskusích. Současně se přiznám, že mám pocit, jako by tato témata byla v KDU-ČSL tabu. Jako bychom se báli o nich mluvit. Ano, jsou to nepříjemná témata, ale pokud je dokážeme pojmenovat, možná se s nimi dokážeme také lépe vypořádat.

Podotýkám, že si neberu právo posuzovat, jak to je, hodnotit, co se kdy stalo, kdo co řekl nebo udělal. Do politiky jsem šla proto, abych měnila věci k lepšímu, ne abych se zabývala minulostí, ať už se udála jakkoli. Jenže se s těmito mýty setkávám tak často, že mě samotnou unavuje na ně neustále reagovat. Takže tento článek píšu tak trochu i kvůli sobě, abych mohla všechny budoucí trolly odkázat sem a pak už je nechat v jejich vlastním světě.

Mýtus první: Lidovci pomáhají Sudeťákům a chtějí zrušit Benešovy dekrety

A taky jsme náckové a pátá kolona Německa. K tomu pak obvykle (pokud jde o diskusi na sociálních sítích) přistane v příspěvku fotomontáž politika KDU-ČSL v nacistické uniformě. Opravdu vtipné a stoprocentně na vysoké argumentační úrovni.

Zkusme zapátrat, kde se ten mýtus vzal. Pavel Bělobrádek v roce 2017, tehdy z titulu vicepremiéra české vlády, navštívil sudetoněmecký sjezd v Augšpurku. Rok předtím se sjezdu zúčastnil tehdejší ministr Daniel Herman. Bělobrádek na sjezd vyrazil s tím, že chce vést dialog se sousedy, chce stavět mosty, navíc považuje za normální, že se se sousedy máme bavit. Hned v úvodu svého projevu prohlásil, že se nepřijel omlouvat ani usmiřovat. Přijel na oslavu, na kterou byl pozvaný. Nejel tam jako aktivista se zdviženým praporem, který jede měnit a bourat naše státoprávní uspořádání. Také řekl důležitou věc, totiž, že se už nikdy "nesmějí vyhánět lidé ze svých domovů jen proto, že jsou nějaké národnosti, náboženství nebo rasového původu". Pronesl poslání, které má nadčasovou platnost. Nebo proti tomu máme protestovat?

To je celé. KDU-ČSL opravdu neřídí svou politiku podle německých not. Ostatně, stačí se podívat na otázky masové migrace, kde máme jako strana jasně nastavené, že na prvním místě je bezpečnost našich občanů a že KDU-ČSL odmítá povinné kvóty. Oficiální německá linie hovoří jinak, že? Přesto musím zdůraznit, že problematika migrace není černobílá. Rozhodně jako křesťansky založená strana cítíme povinnost pomáhat a máme svá řešení.

Vezmu-li to ještě z jiné strany, KDU-ČSL má širokou členskou základnu po celé republice. Máme také nekonečnou řadu místních zastupitelů, starostů a dalších aktivních lidí (například v oblasti charity), kteří se zabývají každodenními problémy lidí, nikoli otázkami dnešních a minulých Sudet a jejich obyvatel, byť je jejich osud historicky často velmi pohnutý. Doporučuji zapátrat ve svém okolí, uvidíte sami, jakou politiku lidovci prosazují a jaké mají výsledky. Pokud to tedy budete chtít doopravdy vidět.

Mýtus druhý: Celé jste to tady rozkradli. Drancovali jste to tu už 30 let.

Útěchou budiž lidovcům, že v tom nejsou sami. Obvykle to rozkrádání doprovází výčet stran ODS, TOP 09, ČSSD, někdy i STAN. Jen SPD, komunisti a ANO chybí. Je vidět, že milionkrát opakovaná Babišova mediální mantra, že "všeci kradnů", dopadla na úrodnou půdu. 

Tady se mi souvislosti hledají těžko, pokud se tedy nechci spokojit s Babišovou vyprávěnkou o zlodějích. Určité vodítko může být nedávný průzkum, který si nechala udělat Paměť národa. V něm 19 % lidí ve věku 40 a více let uvedlo, že se jim po sametové revoluci zhoršil život, a více než třetina (38 %) si myslí, že se za socialismu žilo lépe. K tomu si přidejme více než 800 tisíc lidí v exekuci. A ano, ať jsme spravedliví, přidejme si k tomu i různé kauzy, podivné veřejné zakázky, zázračná zbohatnutí některých politiků, lobisty, které nám média vykreslovala dlouhé roky jako celebrity, pak nezbývá než tyto námitky chápat. A to nemluvím o prezidentovi, který stojí první mezi kopáči společenských příkopů.

Takže, milí kritici, ale i vážení hejtři, rozumím té výtce, je oprávněná. Ale není lepší se teď pustit do hledání cest, jak to v budoucnu dělat lépe? Co napřít energii tímto směrem a zvolit si takové politiky, kteří svou minulostí nezavdali podezření, že by se na rozkrádání státu, jak o tom často mluvíte, podíleli?

Sama jsem v politice krátce, do KDU-ČSL jsem vstoupila v roce 2017. KDU-ČSL jsem si vybrala kvůli hodnotám, které reprezentuje. A předně - do politiky jsem šla proto, že chci pomáhat lidem řešit jejich problémy, chci být užitečná. Nejsem obhájce všech minulých politiků, jejich přešlapů a pochybení. Hoď kamenem, kdos bez viny. Ale také platí, kdo nic nedělá, nic nepokazí.

Kolektivní vina je vůbec dobrý trik. Chci vás poprosit, až mi budete příště říkat nebo psát něco o podílu KDU-ČSL, nebo dokonce mém osobním podílu na rozkrádání, buďte prosím konkrétní. A ještě radši budu, když mi napíšete něco o sobě, o svých názorech, o tom, co trápí Vás nebo lidi ve Vašem okolí. Třeba najdeme řešení, nebo alespoň někoho, kdo s tím dokáže pomoci.

Mýtus třetí: Lžete a nacpete se všude

Ke všemu jsme kolaboranti, slizký had bez názoru, který se snaží uchytit v jakékoli koalici, jen aby se dostal k lizu.

(A nemusím samozřejmě zdůrazňovat, že já sama jdu podle mnoha diskutérů do politiky kvůli penězům.)
Tak to ne, vážení. Lidovci mají své hranice. Třeba zrovna do aktuální koalice s ANO jsme vědomě nešli. Nechceme se podílet na vládě, kterou vede obviněný premiér. Je to jako důkaz málo? Nejsem si vědomá toho, že bychom v novodobé historii podporovali vládu, která by se opírala o hlasy extremistů, jako to je například v případě současné vlády.Obecně. Pro politickou stranu je přirozené, že se snaží prosazovat svůj program. Kvůli tomu ji přece voliči zvolili. Chtějí vidět výsledky. 

KDU-ČSL se v naší novodobé historii účastnila několika vlád. Máme si to vyčítat? Není to naopak úspěch? Není strana, která má vysoký koaliční potenciál, pro voliče zárukou, že svůj program dokáže realizovat? V opozici toho zase tolik prosadit nejde. Byť zrovna naše strana ani v opozici nezahálí a snažíme se prosazovat naše myšlenky. Pokud sledujete aktivity našich poslanců, určitě mi dáte za pravdu. O našich představitelích v regionech jsem se už zmínila.

Možná nejste příznivci lidovců, pak chápu, že Vás účast KDU-ČSL ve vládě netěší, možná dokonce štve. Potom Vám nabízím, pojďme se bavit o tom, jak to dělat lépe. Nadávkami a vzájemným urážením se nikam neposuneme.

Jak se z toho mohou politické strany (nejen KDU-ČSL) poučit?

Následující řádky bych chtěla věnovat především kolegyním a kolegům z KDU-ČSL, případně z dalších stran. Dala jsem si za cíl lepší politiku. To je pro mě hodnota stojící mimo stranická trička. Budu proto ráda, když se inspirujete a podaří se nám udělat pár kroků k naplnění vize lepší politiky, ať už se v jejím chápání shodujeme více či méně.

1. Buďme sví. Ale mysleme při tom na lidi.

Buďme sví, držme se svých hodnot a zásad, dělejme dál to, co považujeme za správné. Třeba i navzdory negativním reakcím politických konkurentů nebo části veřejnosti. Vždycky se ale ptejme sami sebe, kolika lidem tím zlepšíme život a jestli tím někomu naopak neublížíme. 

2. Komunikujme otevřeně své záměry

Říkejme otevřeně a jasně, proč děláme, co děláme. Nepolitikařme, nehledejme postranní uličky. Pokud chceme dělat politiku jako službu ostatním, pak nemáme co skrývat. Maximálně si natlučeme nos. Ale s čistým svědomím. 

3. Nebojme se změn

Svět se vyvíjí. Lidé se mění. Priority se posouvají. Mění se i politické strany. Pokud to nedělají, pak nemají nárok na podporu voličů. Pak tu podporu získají tzv. nové politické strany, které lépe odpovídají na současné otázky a výzvy, i když někdy nabízí místo řešení problémů pouze navoněný marketing.

4. Úspěšná politická strana je otevřená novým tvářím a mladým lidem

Oblíbený vzor mezi lidovci - Sebastian Kurz. Byl to právě on, kdo prosadil na kandidátky nové tváře, často nestraníky. Jeho strategie byla úspěšná. Myslím, že v KDU-ČSL nemáme nouzi o lidi. Ale potřebujeme odvahu, abychom dali prostor novým tvářím. Postrčili do popředí mladé lidi plné elánu. Přitom zůstali pevní v základech díky zkušeným kolegům a kolegyním. Většina výtek kritiků naráží na minulost. Dejme proto prostor lidem nezatíženým minulostí a nové generaci.

5. Bavme se spolu

Udělejme si na sebe čas. Naslouchejme si vzájemně. Diskutujme. Ale s úctou a respektem na obou stranách. Všem nám jde přece o společnou věc. Asi by také prospělo, kdyby vedení konzultovalo více svých záměrů s členskou základnou. Je to naše společná věc. Chápu, že nekonečné diskuse zdržují, někdy je potřeba jednat rychle. Nicméně v některých případech bychom si důslednou debatou "doma" ušetřili leckteré pozdější nepříjemnosti.

Napište mi, jakou zkušenost s diskusemi o politice máte vy. Jaké nejčastější reakce dostáváte? Máte nějaký svůj recept, jak se vypořádat s tendenční kritikou?