Otázka vysílání našich pracovníků k výkonu práce do zahraničí se u nás týká přibližně 10 tisíce pracovníků, kteří jsou vysláni za prací do zahraničí a to především ze sektoru stavebnictví, dopravy či zemědělství.

Ze strany našich zaměstnavatelů však velice často slyšíme názory, že necítí potřebu revize této směrnice a rádi by českým zaměstnancům, které vyšlou vykonávat práci do zahraničí platili české mzdy. Tento postoj bychom ale měli striktně odmítnout.

Zaměstnavatelé si totiž pod záminkou vyšší konkurenceschopnosti příliš zvykli na to, že zvyšování zisku nejsnadněji dosáhnou omezováním nákladů na mzdy. Česká republika se tak v průběhu let stala zemí levné práce, kterou v případě odmítnutí revize směrnice o vysílání pracovníků vyvážíme i do zahraničí. Dost na tom, že díky obcházení zákoníku práce pomocí nejrůznějších obchodních smluv narušují evropský pracovní trh některé pochybné agentury práce.

Obecně zastávám názor, že jsme nevstupovali do Evropské unie, abychom zůstali tzv. žebráky Evropy. Přistoupení k revizi směrnice o vysílání pracovníků do zahraničí tak může být malinkým, ale významným krůčkem. Naši zaměstnanci si totiž zaslouží důstojnou mzdu a to kdekoliv.

Dalším krokem pak musí být urychlená mzdová konvergence na základě zrychlení hospodářského růstu, kterému se Česká republika nyní těší. Čeští zaměstnanci totiž nejsou žádným druhořadým zbožím a zaslouží si za svou práci důstojnou mzdu.