Možná právě to bylo důvodem, že na stránkách města vyšel článek, ve kterém jsme se dozvěděli, že se vedení města hodlá sejít se zástupci Českého hydrometeorologického ústavu a situaci začít řešit. Gratuluji radnici, že se smogem konečně začíná zabývat. Paradoxně právě ve chvíli, kdy smog pomalu vzhledem k měnícímu se počasí přestal být zajímavým tématem.

Po přečtení článku ale musí být každému jasné, jakým způsobem to chce dělat – bagatelizací problému znečištěného ovzduší, ohýbáním faktů a ignorováním některých klíčových informací. Pojďme se proto na celou věc podívat zblízka. Na rozdíl od radničního článku přikládám všechny informace ozdrojované, aby se každý mohl přesvědčit, že si nevymýšlím.

Bagatelizace

Jako první problém vidím zlehčování problému znečištění ovzduší. Podle radnice je jedním z důvodů pro to, že nás smog v Olomouci znepokojuje, změna Zákona o ochraně ovzduší. Zjednodušeně řečeno, změnila se metodika, smogová situace musí být nyní vyhlašována častěji a tudíž občanům připadá, že je situace kritičtější. Co na to ale říkají zdravotní experti? Jaká je snesitelná míra znečištění vzduchu podle nich?

Zákonný limit ročního průměru pro polétavý prach PM10 je v ČR 40 mikrogramů, nicméně Světová zdravotnická organizace (WHO) označuje za bezpečný limit pouze 20 mikrogramů na metr krychlový. Její výzkumy ukazují, že dlouhodobé vystavení imisím nad tuto hodnotu vede s 95% vyšší pravděpodobností k výskytu rakoviny plic. Těmto nebezpečným hodnotám jsou tedy rok co rok vystaveni i občané a občanky Olomouce. Naše současná legislativa tudíž stále neusiluje poskytuje pro znečištění dostatečnou rezervu a snížení imisních limitů pro vyhlášení smogové situace i pro hranici jejich překročení lze kvitovat jako krok správným směrem.

To ale není všechno. Prachové částice mohou být mikročástice síranů, amonné soli, uhlíku, některých kovů, dusičnany, případně i těkavých organických látek nebo polyaromatických uhlovodíků. Dlouhodobé vystavení vysokým koncentracím polétavého prachu poškozuje dýchací ústrojí, zkracuje délku života, vede k nárůstu výskytu některých typů rakoviny o 40 % a zvyšuje kojeneckou úmrtnost. Malé prachové částice ve městech způsobují více úmrtí než dopravní nehody a v ČR kvůli nemocem způsobeným špatným ovzduším zemře přibližně 4 500 lidí ročně. U dětí je znečištěné ovzduší problémem hlavně kvůli astmatu. Tím trpí na celém světě více než 300 milionů dětí. V České republice žije asi 840 tisíc astmatiků, z toho je přitom asi 120 tisíc dětí mladších 14 let. Až 6 000 českých dětí přitom trpí „obtížně léčitelným astmatem“. U dospělých lidí znečištění ovzduší zvyšuje možnost výskytu nádorových onemocnění, aterosklerózy či vzniku diabetu a urychluje celkově proces stárnutí. Rodí se děti s nižší porodní váhou nebo s určitými funkčními nedostatečnostmi, které se projevují zvýšenou nemocností nejen v dětství, ale také ve středním věku. Například zvýšeným výskytem hypertenze a kardiovaskulárních onemocnění, určitého typu cukrovky.

Jako zástupce veřejnosti a organizátor protestu proti smogu si tedy dovoluji vyzvat zástupce radnice, aby přestali celou záležitost bagatelizovat a začali bezodkladně jednat, protože kvůli jejich nečinnosti zbytečně umírají lidé. A tím se zároveň dostávám ke druhé části.

Ignorování problému

V radničním článku se mimo jiné dozvídáme i to, že město nemůže proti smogu nic moc dělat. A tuto tezi olomoučtí radní dodržují. Zatímco města jako Paříž, Londýn nebo Stuttgart se smogem aktivně bojují, u nás se smogem (údajně) nic dělat nelze. Kromě nepříliš aktivních internetových stránek s omezenou návštěvností se o smogové situaci od města občan dozví jen málo. Nemluvě o tom, že radnice neusiluje o upozornění škol, školek, či dalších zařízení na svém území, které slouží potenciálně ohroženým skupinám obyvatel. Takže i během překročení imisních limitů pro prachové částice můžete vidět děti, jak si po vyučování hrají na školním hřišti. Dále od vedení města nepřišla ani jedna výzva, aby kvůli zhoršené situaci Olomoučané zanechali auta doma a solidárně se vypravili do práce jinak – například MHD, která by v takové situaci měla být zdarma (jako např. v Brně nebo Ostravě). I malé kroky se počítají, ale v Olomouci se neděje vůbec nic. Spíše naopak – výstavbou dalších parkovacích míst radní usnadňují život řidičům a aktivně tak podporují nárůst automobilové dopravy. Například při plánované rekonstrukci ulice 1. máje, kde budou moci zaparkovat na úkor chodců nebo cyklistů. A to nemluvím o kotlech na tuhá paliva, ty se samozřejmě na kvalitě ovzduší podepisují také. Podle posledního sčítání lidu jich v Olomouci máme 689, převážně v rodinných domech. Radnice opět zastává pasivní přístup. Cituji: Úředníci magistrátu v této souvislosti neprodleně řeší případné podněty v rámci správního území v souladu s platnou právní úpravou. Takže represe ano (navíc přikázaná zákonem), ale proaktivní přístup a podpora výměny kotlů (například usnadněním byrokratického procesu, vlastními dotacemi či alespoň informováním) je jak nad síly úředníků, tak i politiků.

Zavádějící informace, ohýbání faktů

Poslední část mého textu se zabývá nejvážnějšími pochybeními, které se v radničním článku objevily. Hned v prvním odstavci například autor tvrdí, že zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí z dopravy ve městě patří mezi dlouhodobé priority vedení města. Vzhledem k předchozím bodům, kdy dokládáme, že město skutečně aktivní není, je to informace více než překvapivá. Navíc si autor dále odporuje: nemůžeme nic dělat, ale přitom je čisté ovzduší naší prioritou. I ve svém strategickém plánu rozvoje má Olomouc v záměru D.2 uvedeno, že bude řešit dlouhodobé negativní dopady motorizované dopravy na znečištění ovzduší. Proč by si ale takový cíl stanovovalo, když by jej nemělo jak naplnit?

Pojďme se podívat jinam – 25. února 2017 se objevila zpráva, že Stuttgart zavádí nová opatření v boji proti smogu. A tato opatření jsou opravdu dramatická – autům, které nemají produkci imisí na úrovni Euro 6 (podle článku až 90 % vozů), bude vjezd do města během smogové situace úplně zakázán. Tohle by přece mohlo jít i v řádově mnohem menší Olomouci! Na to má ale článek jiný názor, vycházející ze studie na vybudování nízkoemisní zóny v Olomouci: Město Olomouc si nechalo před několika lety zpracovat i studii přínosů nízkoemisní zóny, která tento minimální dopad potvrdila. Je také otázkou, zda je lepší varianta úbytku imisního zatížení centra na úkor zvýšení imisního zatížení okrajových částí. Náměstek primátora Aleš Jakubec z TOP 09 ve svém komentáři pro média prohlásil, že sice připouští, že by nízkoemisní zóna emise snížila, ovšem ne zase tolik, aby finančně a administrativně náročné zavedení stálo za to a navíc by se zvýšila imisní zátěž v okrajových částech (o kolik ani kde se ale nedozvíme). Sečteno a podtrženo, zdraví nás i našich dětí panu Jakubcovi nestojí za administrativní ani finanční náklady, spojené se zavedením nízkoemisní zóny.

Jednou ze strategií města je také zamlčování některých klíčových informací. Například problém s oxidy dusíku nebo benzo(a)pyrenem článek nikterak neproblematizuje a zaměřuje se jen na prachové částice. Podle výzkumníků z univerzity v portugalském Portu se ve městech nachází v ultra-jemných prachových částicích o 2 240 % vyšší koncentrace polycyklických aromatických uhlovodíků než v neznečištěných oblastech a automobilová doprava je jejich hlavním zdrojem. Podle závěrů studie tak polycyklické aromatické uhlovodíky z dopravy představují závažné riziko pro veřejné zdraví, a to navzdory tomu, že lidé venku tráví jen omezený čas. Zvláště ohrožení jsou pak lidé žijící v blízkosti hlavních silnic, kde mohou navíc emise z automobilové dopravy významně ovlivnit také ovzduší uvnitř domácností. Protože jsou důkazy ohledně škodlivosti této látky vědecky prokázané a za hlavního viníka je označena doprava, radnice ji raději úplně ignoruje. Paní Hýblová z odboru životního prostředí na olomouckém magistrátu mi přitom napsala toto: Pro další významné znečišťující látky, jako např. benzo(a)pyren, který má překročen cílový imisní limit v katastru SMOL na 97,4% území, se smogová situace ze zákona nevyhlašuje.

Nejabsurdnější informaci v radničním článku jsem si nechal na závěr: Podle ČHMÚ má negativní vliv na ovzduší dálkové znečištění ze severu, které u nás nemůžeme prakticky nijak ovlivnit. Jakákoliv lokální opatření na území města ve snaze zlepšit kvalitu ovzduší v takovém případě nemusejí přinést žádaný efekt, když je základní zdroj znečištění jinde. Opravdu by mě zajímalo, kde k tomuto tvrzení autor článku přišel a zda bude moci v reakci na můj článek poskytnout zdroj této informace, která není podepřená relevantními vědeckými studiemi ani pravdivá. Bez dostatečného vědeckého měření mi proto nezbývá nic jiného než autora článku vyzvat, aby tuto nepravdu odstranil a vycházel z doložitelných informací o znečištění ovzduší v Olomouci.

Závěrem konstatuji, že v Olomouci jsme svědky toho, že zdraví občanů není na prvním místě. Stojí na něm osobní automobilová doprava, která bez jakýchkoliv pochybností významně přispívá ke znečištění ovzduší a v současné době není nijak regulována. Radnice v čele s panem náměstkem Jakubcem se přitom vymlouvá, že s danou situací na lokální úrovni nemůže nic dělat, ale ve skutečnosti se o to ani nepokouší – město Olomouc nezpracovalo ani studii o zavedení MHD zdarma, nedošlo k omezení vjezdu aut během vyhlášení smogové situace, ani jsem nezaznamenal alespoň pokus o vytvoření informační kampaně, která by řidičům vysvětlila, proč je lepší nechat auto doma. Je tomu přesně naopak a přístup města je založen na bagatelizaci, ignoraci problému znečištěného ovzduší, ohýbání faktů a zamlčování důležitých informací. I proto na příštím zastupitelstvu (13. 3.) předložíme námi vypracovanou sérii opatření proti smogu, které by mělo město okamžitě přijmout. Nejedná se o komplexní řešení, ale o základní kroky k tomu, abychom jako občané města byli efektivněji informováni a aby se město alespoň pokusilo kritickou situaci u nás v Olomouci aktivně řešit.

Mgr. Ondřej Plachý
1. místopředseda krajské organizace Strany zelených