Ptáte se mě, co mi dát pod stromeček.
Odpovídám: Skutečný dárek.
Vy namítáte, že "Skutečný dárek" není skutečný dárek.
Ptáte se mě, co chci.
Já říkám: "Všechno mám. Chci Skutečný dárek."
Ale ne. Co chceš pod stromeček?
"Chci Skutečný dárek."
Ne, já myslím, co chceš za věc pod stromeček?
"Chci Skutečný dárek."
Udělalo by ti něco radost?
"Ano, Skutečný dárek"
Ne, já myslím něco fakt pro tebe.
"Jo. Něco pro mě... moment... Skutečný dárek"
"Ne, vážně. Nechybí ti nic? Nechceš třeba pyžamo?"
"Ne ne. Chci Skutečný dárek".
A takto bych mohl pokračovat až do Vánoc.
Ptám se: Proč je tak těžké udělat někomu radost Skutečným dárkem a proč peníze na charitu nebereme jako skutečný dárek?
Jakmile se vám zúží okruh zájmů a čas, který můžete věnovat dárkům, zjistíte, že vám největší radost udělá radost někoho jiného.
Proto rádi dáváme.
A já bych vás rád požádal, abyste do svých darů zahrnuli i charitu. Aby bylo pod vaším stromečkem prázdné místo a bylo o něco plnější pod stromečkem těch, kterým se nedaří tak dobře.
Uvedu příklad:
150,- Školní pomůcky pro 7 dětí
150,- První knížka
200,- Kanystry na vodu
250,- Dvacet kuřat
250,- Solární lampa
300,- Sazenice stromků
400,- Měsíc doučování
450,- Čisté ruce
450,- Nauč učitele učit
500,- Zdravé dětství
600,- Záchod
700,- Osivo
750,- Hvězdná učitelka
800,- Bezpečný porod
800,- Ovce
850,- Včelí úl
900,- Koza
1800,- Bioplynárna
4500,- Pumpa na čistou a zdravou vodu
4800,- Rok doučování
7500,- Oslík s povozem
7500,- Kráva
25000,- Šťastná třída
Žijeme v době hojnosti, jakkoli to může znít na Parlamentních listech jako blasfemie.
A to, že se máme dobře se projevuje v rekordních tržbách obchodů. Máme takovou chuť nakupovat, že nám tu musí vláda zatrhnout. Abychom alespoň o několika státních svátcích netrávili čas utrácením a měli těch několik dnů jen na čiré užívání. (nebo hledání otevřené večerky).
To, že žijeme v době hojnosti neznamená, že se mají dobře všichni. Znamená to, že se máme celkově lépe.
Rád bych upozornil na jednu zranitelnou skupinu lidí: matky samoživitelky.
A to konkrétně ty, kterým partner dluží alimenty (výživné).
Přitom řešení je jednoduché: Stát začne platit soudem vyměřené alimenty za dlužníka a alimenty vymáhat sám.
Věřím, že stát má snadnější způsob vymáhání pohledávek než matka samoživitelka.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV