Premiér David Cameron není hloupý a samozřejmě velmi dobře ví, že by odchod Velké Británie z EU nejprve zlomil vaz britské ekonomice a hned poté jemu. To je pro něj dostatečná motivace, aby se maximálně snažil Spojené království v EU nějakým způsobem udržet.

Ani Francouzský prezident Hollande ani německá kancléřka Merkelová se v tak dramatické situaci nenacházejí. BREXIT by totiž pro kontinent znamenal s nejvyšší pravděpodobností jen mírné zhoupnutí. Ani oni ale nechtějí dopustit, aby byla Velká Británie donucena posílit své transatlantické vazby. Jinými slovy, lepší je mít kverulanta v partě než pátou kolonu za kanálem. Jenže seznam Cameronových požadavků se zatraceně liší od toho, co by si eurozóna představovala jako další nutný krok evropské integrace a Cameron zároveň musí přijít s něčím silnějším, než jsou dosavadní britské rabaty a výjimky.

Východiskem pro všechny by se mohlo stát vytvoření dvourychlostní Evropské unie. Pro ty, kdo chtějí být součástí, vznikne tvrdé jádro, možná současně tvořené eurozónou, možná menší. Tvrdé jádro ustaví společnou hospodářskou vládu, více se integruje, vytvoří společnou investiční politiku, propojenou energetiku a bůhvíco ještě. Vedle se vyloupne měkká EU, tvořená satelity, které se buď neumí, nebo nechtějí přidat.

To, že hrozba takového vývoje EU je reálná, ukázal projev, který letos v červenci přednesl Françoise Holland při příležitosti výročí dobytí Bastily. Prezident Francie požadoval hospodářskou vládu eurozóny a také vznik zvláštního parlamentu. Když jsem se ho na to zeptal před týdnem ve Štrasburku, vyjádření sice zmírnil, ale jen ve věci separátního parlamentu. Trval nicméně na tom, že ti kdo chtějí profitovat z užší intergrace, se už nesmějí nechat brzdit těmi, kdo nemají zájem.