Podle jeho slov pouze v protiútoku uvedl, že by lidé měli volit raději “originál a nikoliv kopii”, tedy prý ODS. Obavy z vlastní marginalizace také velmi názorně popsal místopředseda ODS Evžen Tošenovský svým výrokem těsně po vyhlášení výsledků: “Je to blbý, máme tam Macha“.

Pojďme si tedy pro pořádek uvést několik málo okolností, které nesmyslné konstatování pana Zahradila uvedou na pravou míru:   

ODS měla šanci v průběhu poslední volební dekády vyjednat výjimku ze zavádění Eura resp. nepodepisovat Lisabonskou smlouvu, která, při splnění kritérií, zavedení Eura na návrh Komise a pokyn Rady nařizuje. V tomto světle je Petice za korunu jen promyšleným předvolebním tahem, který je však zcela bezcenný a vzhledem k minulému působení ODS i ve svém důsledku pokrytecký resp. neoriginální (což konstatuji jako její signatář).

Svobodní jistě neopisovali svůj program od ODS, jak tvrdí pan Zahradil. Na klasicky liberální politiku nemá a nikdy neměla ODS ani licenci, natož patent. Při alespoň letmém pohledu do politického programu Svobodných by pan Jan Zahradil jistě pochopil, že existují podstatné či zásadní odlišnosti nejen ve směřování obou stran, ale i ve vnitrostranické struktuře či stranických procesech a uvědomil by si tak, že jeho nářek nad údajným “opsáním programu” je pouhou snahou o zbytečné pošpinění.

Zahradilův argument o vzniku programových dokumentů v rámci ODS současnými členy Svobodných je paradoxně tím nejhmatatelnějším důkazem původnosti myšlenek Svobodných. Na příkladu odchodu spoluautora Manifestu českého eurorealismu prof. Bednáře z ODS a založení Strany svobodných občanů je krásně vidět, kde se původnost myšlenek a její nositelé nachází.

Mnoho Svobodných má své kořeny v ODS. Stejné kořeny, které ODS v minulých letech popřela či zcela vytrhala. Svobodní tak mají plné právo se na ODS zlobit, neboť tato strana v průběhu mnoha let velmi poškodila vnímání pojmu pravice svou korporativistickou a socialistickou politikou. O originalitě tak zde opět nemůže být ani řeč. ODS se s tímto faktem dodnes zřejmě ne zcela vyrovnala, neboť někteří její členové nejsou schopni přijmout oprávněnou, neutuchající a často i rýpavou kritiku zprava. Dílem je to pochopitelně způsobeno i tím, že na stejných místech sedí často stále stejní lidé.

Každý volič, který nemá krátkou paměť, si jistě uvědomuje bezpočet malých či větších euroservilních oportunistických přešlapů (spíše jeden velký a celkový přešlap), kterých se představitelé ODS směrem k Evropské unii v posledních letech dopouštěli. Zatímco Svobodní konzistentně říkají a prosazují stále totéž, byli za své zásadové postoje mj. i ze strany ODS často kritizováni a všemožně extrémisticky nálepkováni. Tytéž postoje však nyní mnohé strany lacině a narychlo přijaly za své, neboť se otočilo kormidlo veřejného mínění. I z tohoto důvodu je opravdu velmi nesmyslné hovořit o ODS jako o “originálu”, tedy jako o studnici zásadových euroskeptických postojů.

Ač vnímám a oceňuji nynější pozitivní posun ODS směrem k návratu ke konzervativně liberálním fundamentům, autentickou a vývojem nepokřivenou politickou reprezentací euro-kritických občanů, tedy oním “originálem”, je Strana svobodných občanů. ODS upřímně přeji obrodu a názorovou ukotvenost, přeji ji nové svěží tváře, ale také původní politické matadory, kterých si vážím a kteří kvůli vidině osobního prospěchu neopustili své zásady a ideje. Reálně středopravý subjekt totiž na naší politické scéně bohužel již velmi dlouho absentoval.

Jan Polanecký,
 člen Republikového výboru Svobodných