Vláda navíc negativní dopady této krize svou neschopností, neznalostí a nečinností stále pouze zhoršuje. 

Konkrétních příkladů tohoto selhání je mnoho. A je evidentní, že Fialova vláda je tím hlavním viníkem brutálních dopadů nepřiměřeně a nepřijatelně vysokých cen elektřiny a plynu na naše domácnosti, zejména na ty sociálně slabší.

Nástup energetické drahoty

Ale už nejenom na ně, energetická drahota postupně ubíjí i celý venkov, střední třídu a náš průmysl, zemědělství, obchod a hospodářství.

Všem těmto lidem, občanům, živnostníkům, podnikatelům a firmám nyní začínají ve velkém přicházet nové předpisy záloh od dodavatelských firem, a postupně také nová aktuální roční vyúčtování. A jedná se o šokující čísla, šokující meziroční nárůsty, zcela mimo finanční možnosti většiny těchto subjektů.

Ze své poslanecké práce znám aktuálně stovky těchto případů, zejména  z mého plzeňského regionu, ale nejen odtud. Zdaleka nejhorší je situace právě na venkově, u lidí žijících v rodinných domcích, kterým dodavatelské firmy z měsíce na měsíc zvýšily skokově zálohy o stovky procent.

Tam, kde tito lidé elektřinou či plynem topí a ohřívají vodu, se průměrně jedná o nově nastavené měsíční zálohy ve výši 15-20 tisíc korun. Ale často i více.

Což je mnohdy na úrovni jejich celkového měsíčního příjmu, nebo i nad ní, jde-li o osamělé nebo nízkopříjmové důchodce, rodiče-samoživitele nebo o nízkopříjmové pracující.

Samé otázky…

Proč nechala vláda situaci zajít až takto daleko? Proč vláda nekonala včas, alespoň jako vlády sousedních států? Proč dopustila, že v České republice vzrostly ceny elektřiny nejvíce z celé Evropy, jak uvádí statistický úřad Evropské unie Eurostat? Proč, když dokážeme jednu kilowatthodinu tzv. silové elektřiny vyrobit za cenu hluboko pod jednu korunu, je spotřebitelům prodávána za 6 korun?!!!

Proč, dle aktuálního mezinárodního indexu HEPI, který každý měsíc srovnává náklady domácností na elektřinu a plyn v evropských zemích, platí Češi už, v přepočtu dle parity kupní síly, za obě tyto komodity nejvíce v Evropě?

Proč vláda nastavila tzv. cenové stropy na energie pro domácnosti a firmy tak enormně a nesmyslně vysoko, minimálně o 200 procent výše, než byly jejich dosavadní ceny, které producentům, potažmo obchodníkům, stále garantovaly dostatečný zisk a než by měly a mohly být i nadále?

Čtyřikrát výše, než jsou cenové stropy na elektřinu na sousedním Slovensku, výše než v dalších sousedních státech, výše než ve Francii? A například i v přepočtu výše, než jsou cenové stropy v Německu, kde jsou zároveň mzdy pracujících v průměru třikrát vyšší než u nás?

Rozvrat financí státu

A jako pověstná třešeň na prohnilém dortu jsou zde ještě šílené kompenzace dodavatelům energií ze státního rozpočtu, tedy z daní všech občanů, kdy si tito dodavatelé mohou doslova nadiktovat jakoukoli cenu, kterou za elektřinu a plyn požadují – a vláda jim doplatí rozdíl mezi ní a cenovými stropy. Je to neuvěřitelná vládní ignorance a neúcta k veřejným financím a jejich správě.

Narychlo - a na hraně zákona, možná za ni - vymyšlená (a spíše kontraproduktivní) tzv. wind fall tax to ani zdaleka nespasí. Naopak, nerealistické očekávání výše jejího výběru zatne sekeru stáního dluhu ještě hlouběji. Opět vinou vlády.

Ostatně, někteří vládní úředníci, experti a poradci si to dobře uvědomují, a proto už ministři Stanjura a Jurečka vypouštějí jako pověstné pokusné balónky výroky typu, že bude nutné zvýšit dań z příjmu, DPH, spotřební daň a daň z nemovitosti. Tedy v podstatě všechny existující daně, přestože současné vládní strany před volbami slibovali občanům pravý opak.

Vládní hraběcí rady

Co mají reálně dělat lidé, kterým měsíční příjmy nestačí na zaplacení záloh za energie, anebo jim po jejich zaplacení zbyde doslova jen pár drobných na měsíc? Co jim konkrétně vláda radí a doporučuje?

Pořád jedno a to samé. Vládní představitelé opakovaně hovoří  o tom, aby si lidé, kterým stouply náklady na energie, požádali o příspěvek na bydlení. Tedy, přeneseně řečeno, aby se postavili do fronty na přetížených a kolabujících úřadech práce. Firmám vláda neradí raději nic, protože pro ně žádná takováto pomoc prostě neexistuje.

Ovšem v drtivé většině případů je arogantní vládní rada „běžte si pro dávky“ absolutně nedostatečná a nesmyslná. Opakuji, lidé žijící v rodinných domcích s elektrickým či plynovým vytápěním už teď běžně platí na zálohách za energie 15 až 20 tisíc korun měsíčně.

A víte, kolik činí tzv. měsíční normativ na bydlení, jehož zvýšením se vláda chlubí, kudy chodí,  pro jednočlenné a dvoučlenné domácnosti v tomto typu bydlení pro rok 2023? Necelých 11 tisíc korun!

Tito lidé tedy dostanou „od státu“ maximálně částku rozdílu mezi třetinou jejich příjmu a těmito 11 tisíci. Tedy, u člověka, který má důchod např. 12 tisíc korun, bude příspěvek na bydlení činit 7 tisíc korun. Přidá si ho k důchodu, zaplatí zálohy na energie a nezbyde mu na další výdaje na celý měsíc už vůbec nic, anebo maximálně pár stovek.

A pak jsou samozřejmě další příklady, a těch je mnoho, kdy na energie padne úplně celý příjem domácnosti, anebo, a to je vůbec nejčastější, kdy kvůli nesmyslně nízkému nastavení těchto normativů občané žádný státní příspěvek ani nedostanou.

Je to z vládní strany cynismus a výsměch lidem. A je úplně lhostejné, zda jde o produkt totální nekompetence nebo o záměr.

Ničení průmyslu

Samostatnou kapitolou je pak likvidační dopad vysokých cen energií na naše (hlavně výrobní) firmy, zejména na energeticky náročné provozy, kde vláda se zastropováním cen čekala až do konce loňského prosince, vymlouvajíce se, jako vystrašení žáčci, na údajná pravidla Evropské unie, zatímco všechny ostatní členské státy, v čele s Německem, už měly dávno zastropováno,

O nutnosti zastropovat ceny energií pro průmysl opakovaně a dlouhodobě hovořili - a bezvýsledně o to vládu žádaly - i tuzemské podnikové asociace, v čele se Svazem průmyslu a dopravy.

Dle jejich veřejných prohlášení u mnoha českých firem v důsledku vládní nečinnosti akutně hrozí ztráta konkurenceschopnosti, ukončení činnosti,  přesun výroby do zahraničí či hromadné propouštění zaměstnanců. A jsou tu už i první konkrétní příklady, harrachovské sklárny či tradiční výrobce obuvi Botas.

A největší průmyslové podniky? Například Třineckým železárnám se zvýšily meziročně náklady na  energie  o pět miliard korun! Jde o takové nárůsty cen, které nejsou firmy absolutně schopny kompenzovat vlastními opatřeními v oblasti vnitřních úspor či, často navíc kontraproduktivního, zvýšení cen svých produktů.

Toto vše se týká především zmíněných skláren a dále sléváren či výrobců stavebních materiálů. A jelikož  jsme nejprůmyslovější ekonomika v Evropské unii, máme energeticky náročných provozů více než ostatní unijní členské státy. A k tomu jedny z nejvyšších cen energií v Evropě. To je smrtící mix.

Vládní nepravdy – zejména o lipské burze

Co vládě zazlívám snad ještě více než chronickou nečinnost a neschopnost, je to, že občanům v oblasti energetiky neříká pravdu. Například tehdy, když v souvislosti s drasticky vysokými koncovými cenami elektřiny pro domácí, české, zákazníky, vládní představitelé opakovaně tvrdí,  že není možné odejít z lipské komoditní  burzy, že cena elektřiny se musí tvořit tam, že jsme se k tomu zavázali, že je to součást nějakých širších vzájemných evropských energetických dohod apod.

Přitom před pár týdny dlouholetý zmocněnec Ministerstva zahraničí pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, tedy (dlouholetý) vysoký vládní úředník, a bezpochyby člověk v energetické politice orientovaný, v rozhovoru
pro RadioUniversum.cz prohlásil, že provázání naší ceny elektřiny s burzou v Lipsku je české veřejnosti nevysvětlitelné a že nedává smysl.

„Změnit to by nestálo nic, jen odvahu to udělat,“ sdělil mimo jiné. Jde o přímou citaci. Na otázku „Čím to tedy je, že v přepočtu na kupní sílu máme jednu z nejdražších elektřin v Evropě?“ Václav Bartuška ve zmíněném rozhovoru odpověděl:

„Tak je to tím, že jsme cenotvorbu elektřiny provázali s burzou v Lipsku. V dobách současných cenových výkyvů je to nevysvětlitelné komukoliv z běžné veřejnosti, protože výrobní náklady na elektřinu u nás jsou mezi 7 a 20 eury na jednu megawatthodinu, a aby stála 400 eur za megawatthodinu, nedává smysl.“

Podle jeho slov by se nic nestalo, kdybychom u nás levně vyrobenou elektřinu prodali za nízkou cenu našim lidem a ven, do zahraničí, bychom obchodovali pouze s jejími přebytky. Což je mimochodem i dlouhodobý názor hnutí SPD.

„Museli bychom mít kuráž to udělat. To je vše.“ Sdělil k tomu Váš vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost.

Vláda tuto kuráž nemá, poslušnost Bruselu a Berlínu nadřazuje zájmům občanů vlastní země. Nemá ani potřebné kompetence, nemá dostatečné pracovní nasazení, nemá sociální empatii, nemá experty nebo jim nenaslouchá.

Není způsobilá vládnout této zemi, za rok jejího působení to prokázala více než dostatečně. A to nejen v oblasti energetiky.

Převzato z Profilu.