Na rozdíl třeba od Polska měl totiž její zástupce v Radě EU podpořit takové řešení dvojí kvality výrobků, které nedává jistotu, že bude tato nekalá obchodní praktika postihována. Poslední nadějí na skutečný zákaz dvojí kvality tak je pozměňovací návrh skupiny europoslanců, který Jiří Pospíšil spolupodepsal. O legislativě se bude hlasovat příští týden ve Štrasburku.

Podle mých informací zástupce české vlády takové polovičaté řešení dvojí kvality výrobků skutečně podpořil. Považuji to za fatální selhání. Vláda by měla vysvětlit, proč se postavila na stranu nadnárodních výrobců potravin a zájmy vlastních občanů hodila přes palubu. Nerozumím v tomto ohledu ani postoji komisařky Věry Jourové, říká europoslanec Jiří Pospíšil.

Podle Pospíšila se může jednat o zlomový okamžik v boji za jednu kvalitu potravin. Podle dosavadních zvyklostí totiž Parlament a Rada už vše jen formálně stvrdí. Šance na zvrat takového vývoje není příliš velká. Přesto skupina europoslanců tento boj nevzdává.

U dvojí kvality výrobků není místo pro kompromis. Proto jsem spolupodepsal pozměňovací návrh, který tuto nekalou praktiku jednoznačně zakazuje a vytváří předpoklad pro to, aby šizené potraviny skutečně zmizely z pultů a regálů našich obchodů. V EU nesmí existovat spotřebitelé první a druhé kategorie. To se týká potravin i dalšího spotřebního zboží. Boj za jednoznačný zákaz dvojí kvality potravin proto nevzdávám, uvedl předseda TOP 09 Jiří Pospíšil.

Původní postoj Evropského parlamentu, který vzešel z výboru IMCO a odrážel i pozměňovací návrh Jiřího Pospíšila, znamenal kategorický zákaz dvojí kvality. Dohoda zástupců Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež je nyní na stole a na jejímž vyjednání se podílela i česká vláda, je ale vůči praktice dvojí kvality bohužel smířlivější a benevolentnější.

Aktuální pozměňovací návrh zahrnuje zákaz dvojí kvality, tedy jakékoli odlišné složení výrobků se shodným označením či obalem. Praktiku zakazuje za všech okolností. Naopak řešení, které podpořil i zástupce české vlády, zakazuje dvojí kvalitu jen v případech, kdy jsou odlišnosti ve složení výrobků podstatné, a pouze pokud je prokázáno, že spotřebitel v důsledku této nekalé praktiky učinil rozhodnutí (nákup výrobku), které by jinak neučinil.

Definice podstatně odlišného složení výrobků je příliš vágní. Výrobcům tak ponechává otevřená zadní vrátka pro pokračování v nepřijatelné praktice dvojí kvality. Jsem přesvědčen, že pouze zákaz dvojí kvality v jeho přísnější podobě dostatečně ochrání zájmy českých spotřebitelů, a proto usiluji o jeho přijetí, dodává Pospíšil.