Pochopitelně, odhlédneme-li od zcela jedinečných odstrašujících případů, mám samozřejmě na mysli úchylky profesionálního charakteru. Tato pracovní postižení se projevují nejrůznějšími způsoby a mají prapodivné symptomy. Zcela názorně to lze demonstrovat na chování daného jedince kupříkladu na dovolené. A to je i téma mé statě, protože ani já nejsem žádnou výjimkou z tohoto pravidla.

Vše začíná u při samotném plánování cesty. Pojedeme do Alp. Aha, kampak to vlastně směřujeme? Hm, hm, malé městečko, skoro u hranic s Itálií, to vypadá moc pěkně. Hlavně se schovat někde trochu stranou od lidí, že? Lidí mám za celý rok požehnaně (neřkuli po krk). A nyní pozor! Tak si najdeme webovky toho městečka. Jj, informace pro turisty, jasně….Jenže! A to je právě jádro pudla, po informacích pro turisty starosta neprahne. Automaticky, aniž by sám chtěl, mu prstík skočí na záložku „Úřad“ nebo případně „Orgány města“, a začne se šťourat ve spolcích, záznamech zastupitelstva. No prima, mají tu trubačský spolek, myslivce, no jo, ty máme přeci taky. Jaký mají rozpočet? No těbůh …. (suché polknutí). A kdopak je starosta? Hele, stejně se jmenuje i největší penzion nebo největší sportovní obchod pod sjezdovkou ve městě. Místostarosta je farmář. A starosta se pak spokojeně uchechtne, že je to všude stejné. Samozřejmě, že ve skutečnosti to tak není, protože aktivní lidé bývají obvykle úspěšní v podnikání a třeba i neziskových organizacích či v politice, pouze v Česku se úspěch moc neodpouští a za každý dobrý skutek bývá člověk…..no však to znáte.

Po důsledné rekognoskaci cílového terénu se starosta, v mém případě starostka, pouští do balení. Konečně volno! Rozhodně žádné lodičky, šatičky, kostýmky, serepetičky. Pěkně pohory, funkční triko, teleskopické hůlky. Faktu slibuju, že rtěnku a řasenku nechávám doma, dobrovolně budu obluda, neboť místním kravám je to putna. Taky budu mít spoustu času přečíst si metodiky, zákony, stará jednání, podrobně smlouvy, bezva, už se na to skoro těším, v práci na to není čas.

Zabaleno a sláva, odjíždíme. Ještě cestou člověk vyřizuje desítky telefonátů, mailů (když zrovna netrčí za volantem) a poznámek do diáře, protože fakt, že má dovolenou, ví obvykle jen on, občanům to není známo a koneckonců, ani by jim to být známo nemělo, protože správně zorganizovaná obec musí vydržet i pár dnů bez starosty, aniž by to někdo poznal. Od toho je místostarosta, radní a šikovní kolegové. Ti z nás, kteří trpí chorobným pocitem nezastupitelnosti, obvykle brzy končí na „áru“ nebo případně s pocitem totální nenaplněnosti, frustrace a stresu. A prosím, nezaměňujme zde s leností nebo neochotou pracovat. Tak to v žádném případě! Vše má mít svou rovnováhu a pracovní odpočinek je nedílnou součástí pracovního procesu. Neodpočatý starosta dělá chyby, vypadá mrzutě a obvykle se chová jako magor, promiňte mi ten výraz. Workaholismus má výsledky pouze v krátkodobém horizontu a obvykle končí rozpadem manželství, nemocí nebo nenapravitelnými chybami. Ale to jsem trochu odbočila.

Po příjezdu na místo se spolucestující rozhlížejí a kochají se jako pan doktor ve známém českém filmu. Óooo, ty truhlíky s rudými muškáty, mami podívej ta nádherně tyrkysová voda v řece, jéééé, ty zasněžené kopce. „Mami, proč tady jako zastavuješ u „sběrnýho“ dvora?“ Maminka si totiž jde vyfotit kontejnery. Tento typ nádob na odpady ještě neviděla. Následuje zastávka u laviček a dalšího městského mobiliáře. V průběhu nejrůznějších výprav a výletů si poctivě fotím zajímavé instalace, prvky kolem naučných stezek, divím se řešení parkovišť, obdivuji městské hřiště,  dokonalou budovu obecního úřadu se zázemím pro hasiče. A tak je to skoro po celou dobu mé dovolené.

Závěrem je ovšem nutno dodat, že telefonáty a emaily mě přestanou zajímat již třetí den. Metodiky a zákony zůstávají ležet na dně kufru a těsně před odjezdem domů se ze mě stává téměř, téměř normální člověk schopný vidět vesnice a okolní krajinu očima běžného homo sapiens na dovolené. A tak to má být.

Lucie POTŮČKOVÁ, starostka Městyse Mladé Buky