Vážení přátelé, vítám vás v mém pořadu Čau lidi.

Minulý týden jsem slíbil, že vytvoříme rekord v podání demise. A také jsem to splnil. Ve středu skončila ustavující schůze Sněmovny ve 22:35, na druhý den ráno v osm jsme měli vládu, která podala demisi. Tu demisi jsme doručili do kanceláře prezidenta ve čtvrtek v 8:30, ve stejný den nás pan prezident pověřil, abychom pracovali nadále v demisi, což také samozřejmě.

Také mám dobrou zprávu, že jsem konečně dostal termín návštěvy u pana prezidenta, navštívím ho zítra, v pondělí, v 17 hodin. Dostal jsem povolení i od nemocnice. Těším se na něj, protože jsem ho neviděl od 10. října, jenom jsme spolu mluvili telefonicky.

Dostávám od bás stovky mailů. Jak dobře víte, každém odpovídám. Ale nestíhám. Od úterý 9. listopadu ještě nemám zodpovězené všechny maily. Prosím, omlouvám se, vydržte, každému odpovím. Většina z těch mailů je žádost o knížku. Tu knížku Sdílejte, než to zakážou. Knížek máme dost. Všem to pošleme. Nebojte se. Určitě ta knížka bude stále k dispozici.

Také od vás dostávám strašně moc podpůrných mailů, kde nám děkujete za práci naší vlády. Někteří píšete, že máte obavy, že nebudu v politice. Ne, budu v politice. A je to celkem unikátní situace. Protože když se díval na ty předchozí premiéry a předsedy stran, a de facto ano, my jsme na mandáty, celkový součet mandátů prohráli volby, ale na počet mandátů samostatně jsme je vyhráli. A někteří se ptáte, proč, když máme vlastně nejvíce mandátů, nesestavujeme vládu. No, protože pětikoalice má 108 mandátů.

Takže my nadále budeme hájit tvrdě zájmy ČR, nemusíte mít strach, budu tady, jsem tady pro vás. Můžete mi psát. Samozřejmě píšete, že se bojíte, že pětikoalice nás zaprodá EU. No, já doufám, že ne. Budeme to kontrolovat, ptát se jich, budeme aktivní opozice. Nebudeme na vše říkat, že je to špatně. Pokud něco udělají dobře, tak budeme objektivní.

Ze všech těch mailů, které jsem dostal, bych chtěl přečíst jeden, který mě nějak zaujal. Píše mi Zdeňka: „Pane premiére, dobrý večer. Dnes jste na Nově v Televizních novinách dostal otázku, co se vaší vládě povedlo a nepovedlo. Neodpověděl jste jasně.“ Ano, já s tím mluvením, to není moje dobrá kvalita, já jsem hlavně na řízení a výsledky.

Zdeňka píše: „Tak já si vám dovolím napsat, co se vám povedlo. Zaprvé – jste to vy, ano vy, pane premiére, kdo dokončil dálnici D1.“ My společně jsme to dokončili ve vládě, ano. Ta dálnice je skvělá. Slyším to, kdo tam jezdí, že je perfektní.

„Je to vaše zásluha po 30 letech. Zrušil jste kvóty.“ Ano, společně s Viktorem Orbánem jsme zrušili kvóty na ilegální migranty, a proto jsme osmá nejbezpečnější země na světě.

„Zatřetí – zrušil jste superhrubou mzdu. Ano, vy, pane premiére, jste zrušil tento megapodvod, který nám zavedla kmotrovská ODS.“ No, oni paradoxně hlasovali taky konečně pro, ale byli v opozici.

„To jsou tři obrovské úspěchy. A pak dále, pane premiére, díky vaší vládě po celé roky rostly platy zdravotníkům, učitelům, a to brutálně. A také díky vám astronomicky rostly důchody, tím se zvyšovala životní úroveň. V neposlední řadě se o mnoho zvedly platby za pojištěnce, meziročně do zdravotnictví šlo 90 miliard navíc. A za vás, pane Babiši, byla zdravotní péče vždy bezplatná.“ No, uvidíme, nová koalice, ten nový ministr říká, že možná budete čekat 6 hodin u lékaře a že možná to bude jen pro bohaté.

„A máme nový stavební zákon,“ píše paní Zdeňka. „Takže máte se čím chlubit. Takže příště – pochlubte se. ODS se mohla chlubit leda tak rozkrádačkami, tunely, kmotry, podvody, úniky peněz a tak dále. Za vás se nekradlo.“ Ano, to je pravda, já jsem založil hnutí jako protikorupční. Děkuji vám, paní Zdeňko. Budu to nacvičovat, abych se lépe vyjadřoval.

Teď čekáme na pana prezidenta, aby pověřil pana Fialu premiérem, a následně pan Fiala předloží novou vládu, potom já nebudu ve vládě, budu v opozici, a budu mít na vás podstatně více času než doposud.

K těm vašim dalším dotazům. Chci vám jenom říct, že kromě nové role v opozici se chci vrátit do mých návyků předtím, než jsem šel do politiky. V červenci 2013 jsem měl 77 kg a 10 procent tuku. Kolik mám dnes, to vám raději neřeknu. Začínám hubnout, teď zkouším metodu, že 16 hodin jíst nebudu a 8 hodit jím. Včera jsem snědl bagetu a brambory, to nebyl asi dobrý nápad. A začal jsem cvičit. Znovu cvičím. Zkuste mi něco napsat o vašich zkušenostech s dietami.

Dnes ráno, když jsem cvičil, tak jsem si pustil písničky od Mira Žbirky. Já jsem se strašně těšil na jeho koncert, měl být 25. září, toto září, ve vinařství Johan. Bohužel Miro to zrušil. Mně je to strašně líto, protože jeho písničky, to je součást mého mládí, různé vzpomínky. Pro mě samozřejmě stále zůstává Miro Žbirka jednou z největších legend, samozřejmě s Marikou Gombitovou, která je podle mě nejlepší slovenská zpěvačka. Pamatujeme si ty hity Nespalme to krásné v nás, V slepých uličkách a samozřejmě Atlantida. Dnes jsem si to pouštěl, bylo mi to strašně líto. Mirovi děkujeme za všechno. Navždy zůstane v našich srdcích.

Tento týden jsme si připomněli a vzdali úctu našim veteránům. Den válečných veteránů 11. listopadu. Já vzpomínám na ten den v roce 2018, když sem byl v Paříži a byli tam všichni státníci světa. My si musíme připomínat tento den, protože jim vděčíme za to, že máme svobodu. Ano, naši veteráni už za 1. světové války, bylo jich tehdy 100 tisíc československých veteránů, bojovali za vznik naše státu, za svobodu, za demokracii. Potom byli základem naší armády za první republiky. Já jsem byl na Vítkově. Skončil tam akt, odcházel jsem, a vidím tam jednoho pána, který šel o holi. Nějak jsme se dali do řeči. Potom to dopadlo tak, že jsem ho zkrátka odvezl domů. Mě ten jeho příběh úplně fascinoval. Musím říct, že je to úžasné. Ten pán je veterán, jmenuje se Tichomir Mirkovič, je mu 95 let. Neuvěřitelné. My jsme ho zavezli domů. Doufám, že jsem zase neporušil nějaký předpis a že mě zase někdo neudá. On mi vykládal, jak se stal partyzánem, když mu bylo 15 a půl roku, jak bojoval v Jugoslávii. Celý ten jeho příběh.

Myslím, že našim veteránům se musíme věnovat ještě více, než jsme to dělali doposud. Také pan ministr obrany má ještě rest, že by měl povýšit do hodnosti plukovník některé naše veterány, kteří bojovali v Perském zálivu. Protože těch veteránů nemáme jenom z druhé světové války, ale máme i veterány, kteří bojovali od roku 1990 v různých částech světa proti terorismu a za naši svobodu.

Takže to byl takový zážitek pro mě, kdy jsem si říkal, že to jsou fantastičtí lidé a musíme jim stále děkovat, stále. A stále si to připomínat.

Potom byl Svaz průmyslu. Tam jsme vystoupili. Nechci to moc komentovat, podívejte se na můj projev. My samozřejmě budeme poslouchat, jaká jsem byla vláda. My to ale všechno sepíšeme, jak to mám ve zvyku. Potom si to můžete přečíst, protože za mnou byly vždy konkrétní věci, za naší vlády taky.