Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane místopředsedo.

Je určitě dobře, že opět mluvíme o situaci s nedostatkem léků v České republice. V jedné věci souhlasím s paní předsedkyní, a to je to, že ten problém tady existuje a existuje stále přes všechny účinné a funkční kroky, které vláda a Ministerstvo zdravotnictví a pan ministr Válek udělali pro to, aby se ta situace zlepšila. Tady chci také zdůraznit, že sice tak jako viděno z toho obecného hlediska tu problém s léky je. Na druhé straně je potřeba říct, že ten nedostatek léků nebo ta situace s nedostatkem léků se postupně vyvíjí a mění se dostupnost jednotlivých druhů a mění se dostupnost konkrétních léků, a to právě v návaznosti na kroky vlády a kroky Ministerstva zdravotnictví.

Stále také platí, a to je potřeba říct a zdůraznit, že žádný občan České republiky nebyl žádným způsobem ohrožen na svém zdraví, vždy byla na trhu podobně účinná, obdobně účinná alternativa pro daný lék, který měl zrovna výpadek.

Samozřejmě, a to je nepříjemné a není potřeba to skrývat, byl snížen komfort pro pacienty při hledání lékárny, která zrovna nemá daný typ léku na skladu, a to je mimo jiné způsobeno i legislativou, která na tyto věci nepamatovala. Z každé krize, z každého problému je potřeba se poučit, proto jsme také přistoupili k novele zákona o léčivech, která je v legislativním procesu v Poslanecké sněmovně. Chci připomenout, že nedostupnost léčivých přípravků na trhu v České republice je způsobena různými důvody a více důvody, proto také to nemá takové to jednoduché řešení, že se něco udělá a situace se spraví. Těch důvodů je víc. Jsou to důvody výrobní, nedostupnost léčivé látky, nedostupnost obalových materiálů a další a další příčiny, které uvádějí výrobci. Jsou to důvody kapacitně distribuční, kdy výrobci, distributoři nestíhají pokrýt zvýšenou poptávku, a to se zpravidla netýká u těch léků jenom České republiky, ale většinou je to problém celoevropský, a další důvody mohou být ekonomicko-administrativní. Ale jak jsem už řekl, těch důvodů je víc a většinou se kumulují dohromady.

Tady je potřeba připomenout, že výroba léků je hodně komplikovaný proces. Nejenom že probíhá za přísných bezpečnostních a kvalitativních podmínek, ale také to není proces, který probíhá úplně kontinuálně. Výroba léků je dlouhodobě plánovaná, a proto není také zpravidla možné, a tato krize - a to nebyla krize jenom v České republice, ale evropský nedostatek léků, tento ukázal, že ze strany výrobce zpravidla není možné reagovat na skokové navýšení poptávky a vyrobit rychle dostatečné množství léčivého přípravku. A jak už jsem říkal, v případě omezené nedostupnosti nebo omezené dostupnosti nebo úplné nedostupnosti konkrétních léčivých přípravků potom dochází ke kumulaci více faktorů a máme zde problém, s kterým se musíme potýkat.

Já bych se chtěl vyjádřit k té dostupnosti či nedostupnosti jednotlivých typů léků, respektive skupin léků podle těch účinných látek. Co se týká té nejčastěji zmiňované - nebo toho, co je nejvíc zmiňováno i v médiích, to je nedostupnost antibiotik ze skupiny penicilinu, tak jak už Ministerstvo zdravotnictví opakovaně informovalo, u některých přípravků ze skupiny penicilinových antibiotik, například přípravky Ospen, Penbene, tedy těch takzvaných základních penicilinů, došlo již v minulém roce k přerušení dodávek do České republiky, a to z důvodu kapacitních a výrobních. Já tady nebudu připomínat to, co jsme už několikrát říkali a co je celkem obecně známá věc, že v závěru loňského roku i v letošním roce došlo k násobnému zvýšení spotřeby oproti předcházejícím rokům, což nám vysvětlují odborníci tou zvýšenou nemocností určitým typem onemocnění po uvolnění všech těch opatření, která tu byla v souvislosti s covidem, a to se, znovu říkám, netýká zdaleka jenom České republiky.