Myslím, že o aroganci máme každý asi jinou představu. A nevím, v čem moje komunikace je arogantní. Ale prosím, já vám klidně nechám tento názor.

A vy jste si tady to - teď jsem nemyslel na paní poslankyni Vildumetzovou Mračkovou, ale obecně navíc poznámek - vy jste se tady naučili, a už jsem si toho všiml před nějakou dobou, nás neustále kárat za to, jak odpovídáme. Ale to nechte na nás. A nechte to na našich voličích, ať posoudí, jestli odpovídáme správně, nebo ne. To jako není váš úkol, abyste posuzovali kvalitu našich odpovědí - prostě proto, že se vám nelíbí to, že říkáme fakta, že umíme argumentovat věcně, že jsme spoustu věcí, s kterými jste vy nedokázali pohnout, tak jsme je dokázali posunout kupředu. Mně je jasné, že se vám to nelíbí. A já vám ani neberu to, abyste nám jako říkali, že se vám to nelíbí. Ale moc se mně nelíbí, když nám říkáte, takhle neodpovídejte. Toto tady nemáte říkat. Vy máte odpovědět na interpelaci a vůbec se nevyjadřovat k tomu, co tady bylo v minulosti a tak dál. Abych použil vaše slova, já to takhle nemám ve zvyku, takhle nás necenzurujte, my si budeme odpovídat, jak my uznáme za vhodné. To je demokracie. A tak je to taky správné.

Pokud jde o některé věci, které tu ještě zazněly, tak je chci uvést na pravou míru. Taxonomie, pane místopředsedo Havlíčku? Jak to bylo? Tak se na to pojďme podívat. Jeden z prvních kroků, který jsem udělal, bylo, že jsem se spojil s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen a začal jsem přesvědčovat Komisi, která vůbec k tomu nebyla připravena, aby se jádro dostal do taxonomie. Dostalo se tam. Pak jsme museli svést velký boj, aby to nebylo znovu vyřazeno. A jeden z velkých bojů jsem musel svést i v Evropském parlamentu o to, aby ta taxonomie nakonec byla schválena s jádrem. Je to výsledek práce naší vlády a je to naprosto prokazatelné. A mám z toho radost, že se to povedlo, protože je to důležité pro Českou republiku a pro naši dobrou budoucnost.