Smlouva, kterou mezi sebou na Pražském hradě před pětadvaceti lety, 27. února 1992, podepsaly Česká a Slovenská Federativní republika a Německo, byla začátkem nové éry spolupráce zemí v srdci Evropy. Pro mnohé tehdy ještě kontroverzním, ale historicky důležitým krokem se Češi, Němci a Slováci zavázali k tomu, že budoucí vztahy vystaví na vzájemném respektu a úctě. Smlouva reagovala na změny roku 1989, které nám otevřely cestu do svobodné a spolupracující Evropy.

V roce 1992 jsme položili základy pro posílení vzájemné důvěry, o kterou jsme přišli v důsledku Mnichova a hrozných událostí druhé světové války a následně i v důsledku spuštění „železné opony“ a rozdělení Evropy do dvou soupeřících bloků. Hodnoty demokracie, lidských práv a právního státu jsme nepromítli jen do bilaterálních vztahů, ale staly se základem naší spolupráce také v rámci unikátního projektu evropské integrace, na kterém se Česká republika začala jako plnohodnotný člen podílet v roce 2004.

Zlepšení česko-slovensko-německých vztahů sebou vzápětí neslo posílení hospodářské spolupráce, investic ale i kontaktů na úrovni obcí, krajů, škol či neziskového sektoru. Dnes jsme sousedy, kteří se dokázali vyrovnat s komplikovanou minulostí a mají velmi dobré, stabilní a přátelské vztahy, orientované na budoucnost.

Česko-slovensko-německá smlouva vznikla se stejnou myšlenkou, kterou si dnes znovu připomínáme, když usilujeme o důvěru Evropanů v budoucnost evropské integrace a pracujeme na jejím posílení. Totiž že pro zachování demokracie, prosperity a míru je třeba vzájemné důvěry, porozumění a spolupráce, a že společně jsme v Evropě vůči hrozbám a nestabilitě dnešního světa mnohem silnější než kdybychom se jim snažili čelit každý sám.