Vážení spoluobčané,

je mi velkou ctí, že se na vás mohu poprvé obrátit s novoročním projevem.

Nový rok jsem vždy vnímal jako den plný očekávání, že časy, které máme před sebou, budou lepší a radostnější než ty, které necháváme za sebou. Tak to vnímám i dnes a přeji vám, aby následující rok takový opravdu byl. Abyste ho prožili ve zdraví a s pocitem naplnění. Aby to pro vás byl rok šťastný a úspěšný.

Nemohu začít jinak než u toho, co nás postihlo před jedenácti dny. Mysleli jsme, že taková tragédie se u nás nestane a snad ani stát nemůže. Mysleli jsme, že žijeme v naprostém bezpečí a že to, co se děje ve světě, se nás netýká.

Nesmyslná ztráta tolika, ve většině případů mladých životů v nás vyvolala obrovský smutek, lítost, ale i niterný vztek. Přestože v nás tyto pocity zůstanou dlouho, jako společnost musíme především překonat strach. Nemůžeme si nechat vzít radost ze života a naději v lepší časy. Přeji si, aby svíčky a květiny na pietních místech znamenaly také společnou vůli, že nás krutost a násilí nezastraší. Že si připomeneme osobní hrdinství všech, kteří se zlu dokázali postavit a že naše země vyjde z té hrůzy silnější a jednotnější. Už jen kvůli těm, kteří rukou zla zemřeli.

Viník této tragédie je jeden i když jistě najdeme okolnosti, které jí mohly napomoci. Nehledejme další viníky, na které bychom mohli ukázat prstem. Není možné zajistit přítomnost policistů na všech veřejných místech. Stejně tak nebude nikdy dost kontrol a regulací k eliminaci všech nebezpečí. Musíme analyzovat, co se stalo a proč se to stalo. Můžeme zlepšit zákony, kontroly a opatření, ale nemůžeme se kvůli strachu vzdávat svobody.

Pojďme společně usilovat o větší bezpečí naší rodiny, ulice, obce i celé země. Tím, že budeme přemýšlet nejen sami za sebe, ale i v kontextu komunit, ve kterých žijeme. Nepřehlížejme agresivní chování, a to ani na sociálních sítích, zastaňme se slabších, neignorujme problémy v našem okolí. Buďme připraveni na krizové situace, ale nenechme se paralyzovat strachem. Minulý rok nesmí být definovaný jen prosincovými tragickými událostmi. Rád bych se proto ohlédl i za dalším děním.

Dovolte, abych se nejdříve zastavil u domácí politiky. Poprvé v historii tvoří českou vládu pět stran. V minulosti jsme přitom mnohokrát zažili, že i koalice výrazně méně početné byly zdrojem neustálých rozepří, které jim braly sílu přinášet dobrá politická řešení. Rozepří, které podrážely důvěru lidí ve veřejné instituce a demokratické procesy. A přesto, že nalézat shodu v pěti je jistě složité, jsme již dva roky takových svárů ze strany vlády ušetřeni. Za to jsem rád. Stejně tak oceňuji nepopulární snahu vlády řešit zadlužení země. A to i přesto, že zvolené cesty jsou občas křivolaké, poznamenané vyvažováním požadavků v pětikoalici a nemusí se nám líbit.