Vážený pane premiére, vážená a milá paní ministryně obrany, vážený pane náčelníku Generálního štábu, dámy a pánové,

náčelník Generálního štábu uvedl, že toto vystoupení na velitelském shromáždění je jeho první, nuže moje dnešní vystoupení na velitelském shromáždění je naopak moje poslední ve funkci prezidenta republiky. Proto mi dovolte, abych se úvodem zamyslel nad svojí minulou historií ve vztahu k naší armádě. A pokud vám to bude připomínat vzpomínky starého zbrojnoše, budete mít v zásadě pravdu.

Nemyslím si, že bychom vztah k armádě měli vyjadřovat frázemi, byť jakkoli libě znějícími, ale konkrétními skutky. Ve svém působení jako ministerský předseda, který má, upřímně řečeno, o něco větší exekutivní pravomoci, nepatrně větší, pane premiére, něž prezident, tedy jako ministerský předseda jsem prosadil, že po celé čtyři roky mé vlády byly výdaje na obranu mírně nad dvěma procenty hrubého domácího produktu, což je dnes pro některé politiky nedostižný sen. A vážím si i toho, že za mé vlády došlo k profesionalizaci armády, protože v moderním, globalizovaném a technickém světě by jiná než profesionální armáda neměla naději na úspěch.

Víte, že jsem vždy podporoval naše mise, zejména misi v Afghánistánu, ale i na Sinaji, na Golanských výšinách a jinde. Netvrdím, že naše armáda má být výrazně expediční, uznávám princip teritoriální obrany, ale pokud neseme spoluodpovědnost i jako členové Severoatlantické aliance za světovou, a nikoli pouze vlastní bezpečnost, pak účast našich vojáků na těchto misích je nezastupitelná.

A tady mně dovolte říci několik tvrdých slov. Vždy jsem odsuzoval zbabělou kapitulaci Severoatlantické aliance v Afghánistánu. Vždy jsem veřejně tvrdil, že tím otevíráme prostor pro vznik nového teroristického centra pod vládou Tálibánu. A čím dříve si uvědomíme, že tato porážka Severoatlantické aliance, největší v jejích moderních soudobých dějinách, je skutečnou porážkou, a nikoli pouze taktickým ústupem, tím lépe pro světovou bezpečnost. Nejsem v tom sám, před několika dny jsme se v tomto názoru shodli například s litevským prezidentem, ale i mnoha jinými.

Závěrem mně dovolte, abych vám připomněl, že jsem jako prezident republiky vždy, několik let za sebou, doporučoval přezbrojení nebo dozbrojení naší armády bezpilotními prostředky, tedy drony. Někteří z vás se trochu usmívali, ale v současné situaci na ukrajinském bojišti a ovšem i jinde vidíme, že nová generace zbraní, tedy bezpilotní prostředky, je daleko účinnější, než se někteří v minulosti domnívali. Jsem rád, že se podařilo domluvit s paní ministryní obrany, že teď nakupujeme nikoli pouze pozorovací, ale i bojové drony Heron pro účely české armády, a věřím, že i nový prezident, ať už to bude kdokoli, bude v tomto tlaku na Ministerstvo obrany pokračovat.

Víte, i když od prvního dne jsem vystupoval proti ruské agresi na Ukrajině a plně jsem vyjádřil podporu České republiky Ukrajině v jejím boji s touto agresí, nemůžeme zapomínat, že je zde i další nepřítel, a to je mezinárodní terorismus. Mluvil jsem o tom v souvislosti s Tálibánem, ale on to zdaleka není jenom Tálibán. Je to Al-Káida, je to Muslimské bratrstvo, je to Al-Šabáb a řada dalších teroristických organizací prakticky na celém světě. Byl bych rád, abychom na tento boj nezapomínali, protože i v jednadvacátém století může náboženská nenávist vést k výrazným teroristickým konfliktům, kterým zatím bohužel nedokážeme dostatečně čelit, a jejichž význam a riziko si dokonce ani příliš neuvědomujeme.

To je víceméně všechno, milí přátelé, a tak mi dovolte, abych vám závěrem popřál hodně štěstí, zdraví, úspěchů a radost z vykonané práce.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman
prezident republiky

Ministerstvo obrany, 22. listopadu 2022