Vážený pane generální řediteli, doufám, že i Vy něco řeknete svým nikoli zaměstnancům ale spolupracovníkům, jak říkal Tomáš Baťa, vážený pane hejtmane,

já začnu jednou vzpomínkou. Začátkem devadesátých let se tehdejší Československo rozhodlo, že nebude vyvážet zbraně. Byl to geniální nápad. Všechny zbrojařské společnosti na naši počest uspořádaly recepci a potom rychle obsadily trhy, které českoslovenští výrobci uvolnili. Myslím si, že tahle chyba by se už nikdy neměla opakovat, zvláště když vaše firma exportuje munici do mnoha zemí světa a pokud vím, pane generální řediteli, tak asi devadesát procent je export. Je to tak? Plus, mínus. Takže mohu vám slíbit, že budu usilovat jako prezident o to, aby když nějaký pacifista přijde s tímto nápadem, tak mu připomenu onu zkušenost z devadesátých let a on zmlkne. To je první věc, kterou jsem vám chtěl říci.

Druhá věc. Prostudoval jsem si důkladně ekonomická data vašeho podniku. Obdivuji to, jak rychle vám rostou tržby, jak se zvyšuje zisk. Zvyšuje se počet zaměstnanců a připravujete novou velkou halu, kde bude dvě stě padesát nových pracovních míst. A i když nezaměstnanost tady na Vlašimsku je už poměrně nízká, tak ji vždycky je možné ještě snížit.

Ne zcela obdivuji výši vaší průměrné mzdy, která je podle údajů dodaných panem generálním ředitelem pětadvacet tisíc měsíčně. Podotýkám, že je to průměr, někdo má víc, někdo má míň. Pan generální ředitel mně říkal, že se tady bere ještě třináctý a čtrnáctý plat. Patnáctý už ne, že ne? Jenom třináctý a čtrnáctý. No, ale když jsem zajásal, tak jsem se dověděl, že těch pětadvacet tisíc se vztahuje včetně třináctého a čtrnáctého platu, takže jsem jásat přestal.

Takže jsme se dohodli s panem generálním ředitelem, všechno je u vás v pořádku, i míra fluktuace, vyjadřující spokojenost zaměstnanců je velmi nízká, no a to jediné, co by chtělo trochu vylepšit, je právě již citovaná průměrná mzda, že? Takže až sem přijedu příště, tak doufám, že pan ředitel dá na moje moudrá slova, protože bez zvyšování životní úrovně je jakýkoli růst firmy jenom krátkodobý.

Já za tento závazek musím také něco zaplatit, takže jsme se zaprvé dohodli, že při nejbližší příležitosti jako vrchní velitel armády promluvím s panem ministrem Stropnickým na téma, že váš podnik by měl dodávat munici naší armádě přímo, nikoli přes zprostředkovatele, že by ji měl dodávat na základě dlouhodobého kontraktu a nikoli krátkodobé smlouvy, což je konec konců běžná praxe ve všech ostatních zemích, kde tamní muničky dodávají své armádě svoji munici a nepouštějí příliš konkurenci na své trhy. Alespoň ne na ty armádní.

Ostatně já to mám také tak, český prezident má jezdit v českém autě, takže já jezdím v Superbu, ale moje ochranka mě doprovází v Audinách. Možná proto, že byly převzaty od předchozího prezidenta, který jezdil v Audině, no a bylo jim líto je vyhodit, takže počkáme, až se opotřebují.

A druhý závazek, který jsme během našeho jednání přijali, je závazek pana hejtmana, že se sejde spolu s panem generálním ředitelem s vedením střední školy ve Vlašimi, pod kterou patří i učňovské středisko a pokusíme se poněkud zlepšit komunikaci mezi oběma institucemi tak, abyste do podniku dostávali mladou a dobře placenou krev.

A protože není dobré, aby jakýkoli politik mluvil příliš dlouho. Jeden moudrý muž řekl, vše rozumné, co můžete říci, můžete říci v prvních deseti minutách. Tu jedenáctou už jenom blábolíte. Takže já myslím, že jsem přesně vyčerpal deset minut.

Děkuji vám za vaši pozornost a těším se na vaše dotazy.

Miloš Zeman, prezident republiky, 18. dubna 2016, Vlašim