Drazí přátelé,

památka sv. Jana Nepomuckého vybízí k celé řadě otázek k zamyšlení. K tématům historickým nebo teologickým se vyjádří jistě ti nejpovolanější. Jak ale může přispět k oslavám 300. výročí blahořečení sv. Jana Nepomuckého prezident republiky? Mnoho jsem zvažoval slova, než jsem začal skládat tento list určený vám všem.

A právě onen fakt zvažování mne přivedl ke zdrojnici a skutečnému odkazu sv. Jana Nepomuckého pro současnost. Když přemýšlíme o tom, co sdělit bližním, ale též, co nevyřknout, noříme se do ticha, nerušeného prostoru. Jak zdůrazňuje církev, sv. Jan Nepomucký je strážcem zpovědního tajemství. Právě toto tajemství je místem skutečného ticha, které nepřehluší jakýkoliv hlomoz. Pobýváme přitom ve světě, který se vyznačuje především neskutečným hlukem. Zvučí elektronické stroje, vodopády slov zaplavují společnost, bez ladu a skladu, výkřik střídá výkřik, čím silnější je, tím větší potlesk se na sociálních sítích ozývá.

Vším tím hlukem, křikem a hlomozem ale jen zakrýváme fakt, že člověk je stále stejný, stále stejně zranitelný. Vlastně se už obáváme uslyšet sami sebe, své myšlenky, své srdce. Právě sv. Jan Nepomucký nám ale říká, že skutečným východiskem je umění ponořit se v tu správnou dobu do ticha. Mlčet, když je čas mlčení a mluvit, když je čas mluvení. Zdánlivě jednoduché, ve skutečnosti vyžaduje takový životní přístup, vnitřní sílu.

Dostávám se tím k tématu politiky, ač to může být na první pohled překvapivé. Jenže právě v soudobé politice řeka často nanicovatých slov, proudy, které lze nazvat „žvást na žvást, tlach na tlach“, drtí schopnost vykonat cokoliv pro celek. V čase pandemie nebezpečného viru jsme paralyzováni průtrží protiřečících se výroků, lijákem informací, které se slévají v jednu nesrozumitelnou a matoucí změť.

A zde je onen velký úkol pro stát a církev. Společně, krok za krokem, přispívat k uklidnění rozbouřených vod. Pražský hrad jako symbol státnosti a duchovní střed vlasti, je příkladem dobrého sousedství. Prezident republiky zde sdílí tentýž širší prostor s arcibiskupem pražským a primasem českým. Nejde o sepjetí trůnu a oltáře, které v minulosti mnohdy vedlo k vzájemným neporozuměním. Jde o společenství, zosobněné v majestátní Katedrále. Zde se můžete poklonit ostatkům sv. Jana Nepomuckého i vzhlédnout ke státnímu znaku naší první republiky.

A nalezneme zde tolikrát zmíněné ticho.

Přeji tedy naší krásné zemi, aby překonala dobu složitou, abychom my všichni dokázali v pravý čas vstoupit do prostoru ticha, abychom stejně jako sv. Jan Nepomucký dokázali zachovat mlčení, když si to znamení času žádají.

Miloš Zeman
prezident republiky