Vážený pane prezidente Klausi, vážení hosté sedící za mnou, vážení hosté sedící nebo stojící přede mnou,

tak jsem si myslel, že budu jediný kacíř, který tady bude mluvit o sankcích, a najednou se strhla lavina, a jsem rád, že o tom mluví i další. Ale dovolte mi, abych místo pozdravu zemědělcům a přáním úspěchů v jejich práci, mluvil o tom, co je povinností politiků mají-li opravdu zemědělcům pomáhat.

Ta diagnóza je poměrně jasná, ale horší je terapie. Diagnóza zní, že díky zablokování vzájemného obchodu mezi Evropskou unií a Ruskou federací se na zemědělský trh dostaly přebytky vepřového, které se dříve vyvážely do Ruské federace a podobně, a Milan Teplý z Madety by o tom mohl mluvit, se zablokoval i vývoz mléka a mléčných výrobků. Čili diagnóza je jasná, a teď pojďme k terapii.

Chtěl bych vám říci svůj názor, že sankce nikdy nikomu nepomohly. A jako příklad vždy uvádím Kubu, kde sankce byly aplikovány padesát let bez jakéhokoli výsledku, teprve teď je prezident Obama zrušil. Sankce jsou výrazem bezradností, a mají-li pomoci politici našemu zemědělství, tak konkrétně Česká republika by měla na Evropské radě konečně jasně říci svoje, dosud bohužel váhavé, stanovisko, a připojit se k těm zemím, které navrhují zrušení sankcí. Už to navrhoval francouzský ministr hospodářství Macron, mluvil o tom i německý ministr zahraničí Steinmeier, ale stále v Evropské radě jsou lidé, kteří se bojí rozhodnout, bojí se zrušit sankce.

A já bych chtěl proto vyjádřit jedno přání. Až sem za rok přijedeme, abychom vám mohli oznámit, že sankce, které poškozují naše zemědělství i náš průmysl, byly zrušeny.

Děkuji vám za pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky, České Budějovice, 25. srpna 2016