Jsem už dost zkušený člověk, zažil jsem od roku 1990 a poznal poměrně osobně většinu premiérů, ministrů, ať jsem byl „v botách“ družstevních institucí prosazující změny pro tento segment bydlení, když politici, zcela neznalí historie, evropských a světových tradic fenoménu posuzovali družstva jako sovětský kolchoz, a tedy represivní nástroj totality. Byl jsem také „v botách“ úředníka státní správy, chodil na zasedání vlády. Nemohu proto překročit svůj stín a nevyjádřit se k tomu klubku problémů, které se ČSSD, jímž jsem členem, snaží rozmotat. A tak s hrůzou sleduji, jak každá s obdobně (více či méně) historických osobností na politické scéně snáší jiné argumenty a doporučuje jiné záměry.

ČSSD dosáhla ve volbách něco málo přes 7 %. Za to, že nás voliči opustili nemůže hnutí ANO, Okamurovo SPD ani kdokoliv jiný. Je to vina strany, její reprezentace, nevyužití šance prosadit rozumný program v některých oborech a nemoudré přihlížení tomu, jak účinně oslavují úspěchy svých rezortech koaliční partneři, zejména hnutí ANO. Lidi čekali narovnání církevních restitucí, o nichž jsme sami začali mluvit, ač bylo z hlediska práva jasné, že existují téměř nepřekročitelné právní bariéry. Slibovali jsme a nic neudělali. Zastavíme obchod s chudobou, ale za čtyři roky jen vzrostl počet ubytoven. Naopak nečinně jsme přihlíželi, jak ministerstvo pro místní rozvoj rezignuje na dostupné bydlení pro mladé či seniory.

ČSSD je strana se 140let dlouhou tradicí, což je úctyhodné. Nezapomeňme ale jiné strany například Česká strana národně sociální (vznikla 1897, od roku 2005 národně socialistická), které ztratily v podstatě jakoukoliv podporu.“ Jest sláva otců jest krásný háv pro syny, však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám“. To tedy také slovy básně Jana Nerudy, která prvně vyšla v roce 1897. Věk ČSSD je jistě šperk, ale voliči nevolí za zásluhy doby minulé ale za důvěru a přínos strany v současnosti.

Senátoři ČSSD jsou JEDNOTNI v názoru, že ČSSD by měla být v tomto volebním období v opozici. Důvodem je trestně stíhaný premiér, spolupráce s komunisty a neformální, dosud fungující koalice ANO, KSČM a SPD. Tak, jasně! Do opozice!

Obdobnou otázku si pokládá místopředseda strany Jaroslav Foldyna. Jeho analýza se dovolává potřeby aktivního prosazování nové politiky a ač uvádí slogan Reganův „Raději dosáhnu 70 % toho, co chci, než abych skočil ze skály a mával při tom vlajkou“.