Nový stavební zákon způsobí, že budou mít obce minimální vliv na svůj rozvoj a na to, jaké stavby se na jejich území povolí. Jejich obyvatelé budou nespokojeni s tím, jak se jejich prostředí (ne)proměňuje, ale nebudou s tím schopní nic udělat. 

„Kvůli novému zákonu se dostaneme do bizarní situace, kdy rozvoj obcí a měst nebudou řešit zaměstnanci jejich radnic, kteří dobře znají místní specifika, ale naopak centrální státní úředníci, na míle vzdálení každodenní realitě v těchto obcích. Místo převzetí modelu funkčního v zahraničí pro zrychlení stavebních řízení si u nás ministerstvo vymyslelo nový státní megaúřad za desítky miliard korun. Výsledek je, že slibované jedno razítko z jednoho úřadu stačit nebude, pouze se legalizuje bydlení ve sklepě. Na tom ale řešení krize dostupnosti bydlení v 21. století postavit nelze,“ upozorňuje primátor hl. m. Prahy Zdeněk Hřib. 

„Nový stavební zákon vlastně vůbec není nový. Je to ‚pro forma‘, která připomíná současný stavební zákon. Situaci pro města to zhorší, nic se nezmění, nezrychlí ani nezkrátí. Zrychlení, o kterém mluví paní ministryně Dostálová, je lež – bez reformy plánování je to jen polovina mostu. V půli cesty se společně utopíme. Obávám se, že většina poslanců nedohlédla význam námi navrhované změny – tedy, že práva samospráv jsou základem moderního státu. Je to výsměch všem, kteří se snažili zákon zlepšit a posunout, a věnovali úsilí více než ročním jednáním s Ministerstvem pro místní rozvoj. Nyní půjde zákon do Senátu, kam musíme napnout své síly i my a pokusit se přesvědčit kolegy senátory.  Jinak to bude zbytečná práce pro nás všechny,“ říká 1. náměstek primátora pro oblast územního rozvoje Petr Hlaváček.

Velká města si nebudou moci vydat vlastní stavební předpisy. Stát si je totiž představuje jako unifikovaná sídliště, nevidí například rozdíl mezi historickou částí měst a sídlišti. Česko odmítá přístup běžný ve všech státech kolem nás a místo kvalitních a příjemných měst dál podporuje šedivý průměr. Pražské stavební předpisy budou platit pouze dočasně.

„Pražské stavební předpisy nám po desetiletích přinesly do města kvalitu výstavby i veřejných prostranství. Místo toho, aby stejnou možnost dostala i další česká města, tak jim stát svazuje ruce. Po dnešku je navíc zřejmé, že Praha má své předpisy jen na dobu určitou. Co bude pak, zatím nevíme. Je mi líto, že stát nemá ambice tvořit příjemné prostředí, ve kterém všichni žijeme, a že zakládá na obrovský ekonomický průšvih pro všechny regiony v Česku,“ uvádí Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

Pořizování územních plánů a jeho změn bude trvat déle než dnes. Ruší se fungující a využívaný nástroj, který umožňoval za jedno volební období stihnout alespoň změnu územního plánu, a to rozvoji měst a dostupnosti bydlení skutečně nepomůže.

Dalším paradoxním bodem novely je to, že bydlení nebude vnímáno jako veřejný zájem, ačkoliv ochrana památek, zeleně nebo ohrožených druhů zvířat jím je. Zajištění bydlení však v územním plánu chráněno není.