V oněch srpnových dnech, kdy sovětská komunistická moc poslala tanky do Prahy, se zdálo nemožným, že by se o necelé čtvrtstoletí později sovětské impérium rozpadlo. Kreml ale svůj mocenský vzorec, založený na nerespektování mezinárodních smluv a neúctě k lidské svobodě, znovu oživil. Nyní opět Putinovské Rusko podniká vojenskou intervenci, aby zabránilo svobodné zemi, Ukrajině, vydat se vlastní cestou zpod područí Moskvy.

Na rozdíl od nás v roce 1968, však Ukrajinci svou nezávislost hájí se zbraní v ruce, za což jim patří náš respekt.

Úctu si však zaslouží i rozhodnutí ukrajinské vlády nenechat se vyprovokovat násilnou anexí Krymu. Ta nejen nám Čechům připomíná někdejší Hitlerův Anschluss Rakouska, respektive zábor Sudet z roku 1938. Proto odmítáme výsledky krymského „referenda“, jež bylo uspořádáno v rozporu s mezinárodním právem pod hrozbou vojenského násilí, a jednoznačně podporujeme zásadu nedotknutelnosti suverénního území ukrajinského státu a jeho jednoty.

Nevyprovokovaný útok Putinova režimu na Ukrajinu neohrozil pouze suverenitu Ukrajiny, ale ohrozil a ohrožuje bezpečnost celé Evropy. Naopak podpora ukrajinské státnosti, postupného přibližování Ukrajiny k Evropské unii a rozvoj ukrajinské demokracie a ekonomiky, jsou v českém národním zájmu.