Základní informace

V první řadě je třeba zmínit, že koncový spotřebitel nemusí kvůli varování NÚKIB vyhazovat svůj telefon. Varování vydané NÚKIB se týká jen kritické infrastruktury státu. Běžný uživatel telefonů Huawei a ZTE se skutečně nemusí obávat většího šmírování, než které už zažívá od jiných výrobců a poskytovatelů služeb.

Varování NÚKIB také neznamená, že by Huawei a ZTE byly plošně vyloučeny z účasti na veřejných zakázkách. Správci kritické infrastruktury musí na základě varování zvážit, zdali je nutné zařízení Huawei a ZTE vyřadit či omezit jeho užívání. Výrobci však nejsou automaticky vyřazeni z účasti ve veřejných soutěžích (takový bezpečnostní princip můžeme nalézt třeba v USA).

Zároveň nemá současná situace rychlé a jednoduché řešení. NÚKIB upozornil na hrozbu dlouhodobého charakteru. Tato hrozba bude nadále aktuální, dokud nebudeme schopni zkontrolovat plány i celý výrobní proces. Například zákaz prodeje konkrétní značky dlouhodobě neřeší nic. Proto je nutné se k problému postavit na úrovni NATO a EU, jednotlivé státy nemají dostatečné kapacity, aby mohly situaci řešit samostatně.

Politický kontext

Současnou kauzu lze samozřejmě považovat za jeden z výstřelů obchodní války. Neméně důležité ale je, že se jedná o boj o technologickou dominanci. O peníze jistě může jít také, ale výrazně více se hraje o to, kdo je závislý na kom. Kdo drží know-how a potřebné výrobní a znalostní kapacity. Naneštěstí s tímto know-how je zcela bytostně provázaná i bezpečnost. Čili i když je bezpečnost primárním důvodem, nelze popřít ekonomické dopady. Technologická dominance činí ostatní státy víceméně vazaly, jak ostatně známe z historie. Státy, které si dokáží osvojit využívání moderních technologií jako první, mají zcela přirozeně náskok nad ostatními. S historickou zkušeností České a dříve Československé republiky to pro nás není nové zjištění. Nicméně USA a mnoho států západní Evropy jsou nyní zaskočeny bleskovým rozmachem čínských firem. Tyto státy totiž nejsou zvyklé na to, že by se jim mohl někdo technologicky vyrovnat nebo je dokonce předstihnout.

Čínské firmy - a zejména ty velké, o kterých se nyní bavíme - si z volného trhu vybírají jeho pozitivní aspekty. Tedy samostatnost, principy typu fail-fast a podobné. Nicméně čínská legislativa velmi úzce provazuje tyto “soukromé” firmy s čínským státem a jeho zájmy a záměry. Konkrétně společnost Huawei založil bývalý důstojník čínské armády. Takto úzké propojení soukromého sektoru se státem je dnes v evropském prostředí naprosto nemyslitelné. Přesto právě toto napojení poskytuje čínským společnostem ohromnou výhodu na mezinárodním trhu.