Tak si to shrňme. V Česku je zhruba 6250 obcí nejrůznější velikosti, od maličkých vesniček po velká města. Každá je unikátní. Stát se ale k nim ale chová macešsky, neváhá jim sahat na příjmy a zároveň po nich chce stále více byrokracie. Obce ani kraje v současné době nemají stabilní finanční rámec pro rozvoj.

Chceme, aby to bylo jinak. I když je náš systém komplikovaný a nákladný, je projevem vysoké úrovně demokracie. Současný systém umožňuje participovat na místní a regionální správě věcí veřejných v míře, která není ani jinde v Evropě samozřejmá. To je samozřejmě dobře. Co ale dobře není, je to, že na malé obce je kladena velká administrativa a musí plnit náročné úkoly v přenesené působnosti. V některých obcích nejsou třeba žádní uvolnění představitelé a funkci starosty vykonává někdo takzvaně po práci, o víkendech a po večerech.

Za poslední rok a půl, kdy žijeme v pandemii, se ukázalo, že stát nezajišťuje dostatečně stabilní finanční rámec pro rozvoj obcí a krajů. Spoléhat se tolik na státem organizované rozdělování dotací není efektivní cesta, ačkoli zvláště pro nejmenší obce musí být dotační programy zachovány.

Jasně, a teď řešení. Po diskuzi s mnohými starosty a starostkami navrhneme přizpůsobení obecních zřízení včetně volebního systému jednotlivým typům obcí a posílení forem meziobecní spolupráce. Nebudeme obce slučovat, ale propojovat na základě dobrovolnosti. Na všech úrovních budou přítomny prvky přímé demokracie. Byrokracii odbouráme i digitalizací. Státní správu z pohledu občana výrazněji oddělíme od samosprávy.

Zabezpečíme udžitelné financování krajů a obcí, zachováme účelné dotace. Jinak raději pošleme peníze přímo do krajských a obecních rozpočtů – samosprávy nejlépe vědí, kam peníze nasměrovat. Prozkoumáme možnosti posílení vlastních příjmů obcí. Nechceme, aby se z dotací platily třeba linky na tousty. To rozvoji obcí nic nepřinese.