Příčiny je třeba hledat v minulosti, ale také v přítomnosti. Z historického hlediska se jedná o přirozenou reakci na čtyři desetiletí vlády komunismu, spojené s vyvlastňováním nemovitostí, podniků i půdy. Potřeba bydlet ve vlastním, silná zejména u starších generací, kteří ji předávají mladším, je v tomto kontextu samozřejmě pochopitelná. Naráží však na realitu, kdy se vlastnické bydlení vzdaluje stále většímu počtu lidí.Druhým důvodem je přesvědčení, že nájemní bydlení je jakýmsi nouzovým řešením, které dlouhodobě využívají jen lidé s nejnižšími příjmy. Ve skutečnosti je ale pravděpodobné, že v nájmech trvale zůstane i velké procento rodin i jednotlivců s průměrnými příjmy, kteří tuto formu bydlení zpočátku považovali za dočasnou. Zjišťují totiž, že na vlastní nemovitost při dnešních cenách zkrátka nedosáhnou. Ironií je, že ani bydlení v nájmu nemusí být zárukou finanční dostupnosti. Na českém realitním trhu totiž na rozdíl od Německa, Rakouska, Nizozemska nebo Velké Británie není významně zastoupeno městské nájemní bydlení, které by ceny nájmů přirozeným způsobem regulovalo.Negativní postoj k nájemnímu bydlení, který dnes převažuje, mohou změnit dvě věci. Čas a zahájení masivní městské výstavby. A zatímco plynutí času neovlivníme, realizaci dostupného městského bydlení máme ve svých rukou. Jak vnímáte nájemní bydlení vy? Budu se těšit na vaše komentáře a pro zajímavost přidávám porovnání městského nájemního bydlení u nás a v zahraničí ZDE.

Převzato z profilu politika.