Včera jsem se seznámil s vánočním projevem profesora Fialy. Přiznávám, že v zájmu zachování své vlastní psychické pohody jsem si jen přečetl přepis, protože ten jeho škrobený přednes nedokážu vystát. Celý zbytek dne jsem pak přemýšlel jak na to vůbec zareagovat - v tom projevu není totiž vůbec nic co by šlo nějak zanalyzovat! Šlo o typický kýbl prázdných frází - naděje a bude líp!

Nechyběla smradlavá sebechvála spolu s nepřímým ukázáním na viníky stávající situace (Babiš a Rusko), protože premiér zkrátka nemůže přiznat chyby, že? Nulová sebereflexe a prázdné sliby jak příští rok bude lepší. 

Vzpomněl jsem si při tom na článek, který jsem napsal už minulý rok v létě. Má dost trefný název: Potřebujeme politiku bez keců. Prvním krokem k dosažení politiky bez keců, pak bude politika bez Fialy a jeho nohsledů!