Za první republiky existoval zajímavý institut „rodinného lékaře“. Byl to doktor, který byl u vašeho narození a na starost vás měl, dokud jemu samotnému zdraví dovolilo. Stejně jako měl na starost vaší maminku a babičku. Obrovskou výhodou bylo, že znal anamnézu vaší rodiny. Ještě větší nevýhodou však bylo, že si rodinného lékaře mohla dovolit jen hrstka nejbohatších. Zbytek se musel spolehnout na bylinky a „babské rady“.

Období budování socialismu po druhé světové válce přineslo jednotné zdravotní pojištění a bezplatnou zdravotní péči. Každý, kdo potřeboval, měl přístup ke stejnému ošetření a péči.

Kapitalismus po roce 1989 přinesl divokou vlnu privatizace a představu, že každý je zodpovědný sám za sebe. Ačkoliv socialistické zdravotnictví dlouho odolávalo, i do něj se dostaly některé prvky kapitalistického uvažování. Dobrým příkladem je dostupnost stále širšího portfolia léků a představa, že každý může být sám sobě lékařem. Jde ale o klasický symptom kapitalismu – české veřejné zdravotnictví kolabuje, finance se vynakládají na zbrojení a další zbytné výdaje, špatně placení a přetěžovaní lékaři a zdravotní personál odchází za lepším, čelíme nedostatku specialistů, ať už jde o stomatology, pediatry, ale i praktické lékaře pro dospělé. Aby se jejich zatížení snížilo, zavádí se poplatky, které mají pacienty odradit od návštěvy a převést zodpovědnost za zdraví na ně samotné. A tak, když vás něco trápí, raději než jít do přeplněné čekárny nebo čekat několik měsíců na termín, jdete do lékárny, kde své potíže konzultujete s lékárníkem. A to vše přesto, že si platíte zdravotní pojištění a na léčbu tak máte nárok. Jenže protože kapitalismu nejde o zdraví konzumentů, ale o jejich útratu, umožnil lidem nakupovat léčivé přípravky jako housky na krámě. Doslova.

S laskavým svolením PharmDr. Miloslava Vrzala, lídra kandidátky KSČM v Kraji Vysočina, zveřejňuji jeho kratičký text na toto téma. Coby lékárník je ke komentování tohoto fenoménu tím nejpovolanějším.

„Ministerstvo zdravotnictví rozšířilo od 1. 1. 2024 novelou vyhlášky o registraci léčivých přípravků seznam léků, které se mohou prodávat mimo lékárny. Tzv. vyhrazené léky lze koupit v některých řetězcích, čerpacích stanicích nebo drogeriích. Je třeba dodat, že uvedené změny byly učiněny bez vědomí České lékárnické komory. Lze očekávat, že se bude tento seznam léků do budoucna rozšiřovat. Ale je to správná cesta?

Jako lékárník zvedám varovně prst. Je zcela zřejmě, že několikahodinový kurz prodejců vyhrazených léků nemůže nahradit nejen několik let univerzitního studia farmaceuta nebo střední odborné studium farmaceutického asistenta. Na toto studium navazují u lékárníků i povinné tříleté cykly kontinuálního vzdělávání, které jsou garantovány Českou lékárnickou komorou.

Velice pochybuji o tom, že prodejce vyhrazených léků vyřeší interakce vyhrazených léků s léky, které má pacient naordinované od svého lékaře. I některé běžně užívané léky, např. paracetamol jsou rizikové z hlediska možnosti předávkování, kdy v krajním případě může dojít k selhání jater i dalších důležitých orgánů. I proto si myslím, že léky patří do lékárny.“