Nechci obtěžovat čísly, ale přesto - když se podíváme do statistik České národní banky, v naší ekonomice je na hypotéční úvěry rozpůjčována astronomická částka ve výši přes 915 miliard korun! Neskutečné. Svědčí to o ekonomické situaci našich občanů – voličů, kteří místo přemýšlení, koho volit, se spíše zamýšlejí, jak splatit své závazky. To je daleko těžší otázka. Jsem proto rád, že sociální demokracie jim vychází vstříc a snaží se jim pomoci.

Klasická otázka je: „Chci si koupit byt, ale nemám peníze.“ Kam jinam jít, než do banky, která mi dá úvěr dva milióny na koupi panelákového bytu. Když se ale podrobně podívám na podmínky, zjistím, že na konci musím zaplatit skoro milióny čtyři. Proč? Musíme zjednodušit postavení našich občanů. Prostorem je chystaná úprava zákona o spotřebitelském úvěru. Kromě zlepšení regulace, která pro splácení hypotéky není vůbec podstatná, nás musí zajímat, jak se stát postará, abych pro vlastnictví bytu neplatil více, než musím. Není to jednoduché.

V původním návrhu zákona, který jsem na ministerstvu financí připravoval, byla varianta, že každý má příležitost jednou ročně zdarma splatit bance čtvrtinu svého hypotéčního úvěru (25 procent), což se po mém odchodu snížilo na pouhou pětinu (20 procent). Je to škoda a nechápu důvod, proč Ministerstvo financí vyšlo vstříc bankovnímu sektoru. Uvedu konkrétní příklad – vezměme typického klienta, který má hypotéku 2,1 miliónů Kč se sazbou 2,06 % a rozhodne se splatit 20 %, resp. 25 % jistiny (tj. 420 tisíc, resp. 525 tisíc). Okamžitě se mu sníží jistina úvěru, a to na částku 1,68 miliónů,. respektive 1,575 miliónů.  Jedná se o zjednodušený příklad, ale z reálného života – při sazbě 2,06 % ušetří občan na úrokových nákladech zhruba 2 tisíce korun každý rok.

Přikláněl bych se k tomu, aby občané měli prostor se svobodně rozhodnout, zda chtějí zůstat ve vztahu k bance dlouhá léta nebo naopak – pomocí bezplatných jednorázových splátek ze vztahu odejít. Proč by se měli spotřebitelé neustále zadlužovat? Výhoda čtvrtinového splacení hypotéky bez poplatků není určena pouze pro movité klienty. Mohou se objevit i další životní události (dědictví, darování či rozvod), které umožní získat peněžní prostředky a jednorázově umořit dluh vůči bance. V konečném důsledku povedou k tomu, abych se stal majitelem svého bytu nebo domu, bez toho aniž by byl zastaven ve prospěch banky a já měl neustále strach, že jednou můj byt propadne někomu jinému.

Moje nemovitost bude bez zástavy ve prospěch banky daleko lépe prodejná. Stejně i v případě pokud se do zákona prosadí možnost, aby každý mohl bezplatně splatit svoji hypotéku, když se bude stěhovat za prací (například z Ostravska do Mladé Boleslavi či Prahy, což je i můj případ) nebo když se bude rozvádět (což může být i můj případ). Vložení dodatečných osvobození umožní občanům daleko svobodněji se rozhodovat o svém budoucím životě. Můžeme se pobavit, za jakých podmínek umožnit, aby občané mohli zdarma prodat svůj byt (úhrada minimální částky nákladů bankám je legitimní), ale to nic nemění na základní myšlence, že bychom měli mít možnost se svobodně rozhodnout, že chceme využít příležitosti a přestěhovat se za prací.

Martin Pros, bývalý náměstek ministra financí za ČSSD, autor zákona o úvěru pro spotřebitele