Asi každý z nás se setkal se službami realitních kanceláří či jednotlivých realitních makléřů. Ať už jste si jejich služby vyžádali sami, nebo Vás kontaktovali například při prodeji nemovitosti s nabídkou inzerce. Zpravidla nabízí komplexní řešení při nákupu či prodeji nemovitosti, nicméně ne každý z těchto zprostředkovatelů je odborníkem, od kterého bychom si měli nechat poradit. Inzeráty lákající nové pracovníky do realitních kanceláří o tom vypovídají své – požadavky na odbornost chybí, slibují však rychlé výdělky. I proto se na tyto pozice často dostávají lidé bez potřebného vzdělání a znalostí, motivovaní pouze co nejrychlejším výdělkem bez ohledu na kvalitu poskytovaných služeb. Na nízkou kvalitu služeb pak doplácí nejen spotřebitelé, ale i ti zprostředkovatelé, kteří jsou skutečnými odborníky a pomáhají klientům vyřešit prodej nebo nákup nemovitosti s jistotou správnosti celého procesu. Přitom u obdobných profesí, jako jsou pojišťovací či úvěroví zprostředkovatelé, je nutné splnit řadu podmínek pro provoz činnosti, což znemožňuje fungovat například právě odborně nezpůsobilým osobám.

Nepříznivou situaci na realitním trhu řeší nový vládní návrh zákona o realitním zprostředkování, který právě projednáváme v rámci hospodářského výboru Poslanecké sněmovny. Základem pro novou úpravu je přesunutí realitní činnosti z živností volných do živností vázaných. Tato napohled drobná administrativní změna znamená, že ti, kdo budou chtít nadále v oblasti realitního zprostředkování podnikat, musí splnit nejen všeobecné podmínky jako je svéprávnost a bezúhonnost, ale také prokázat odbornou způsobilost.

Pro prokázání odborné způsobilosti bude možné zvolit jednu z navrhovaných variant. První je vysokoškolské magisterské vzdělání ve stanovených oborech (právních, ekonomických či stavebních), druhou možností je kombinace vzdělání – středoškolského a vyššího s praxí a třetí minimálně tříletá praxe v oboru v nezávislém postavení. Poslední variantou pak bude složení zkoušky v rámci profesní kvalifikace. Všechny varianty odráží požadavky, které jsou na činnosti realitních zprostředkovatelů kladeny. Každý zprostředkovatel musí znát související právní předpisy, daňovou problematiku, ale také technické pojmy a základy stavitelství, aby byl schopen posoudit stav nemovitosti.

Zajištění odborné způsobilosti však neznamená, že všechny služby související s prodejem či nákupem nemovitosti může zajišťovat přímo realitní zprostředkovatel. U některých služeb, jako je například sepisování smluv, by měly strany využívat služeb k tomu určených (advokátních) a zájemci je pouze zprostředkovat. Na to nový zákon také reaguje a to v jedné z mediálně velmi často zmiňovaných oblastí, kterou je poskytování úschovy finančních prostředků. Nový zákon výslovně zakazuje realitním zprostředkovatelům poskytovat službu úschovy a nechává ji tak pouze v rukou bank, advokátů či notářů. Dosud totiž v řadě případů realitní makléři poskytovali možnost úschovy na svých vlastních účtech, která však nebyla nijak ošetřena a neznamenala jistotu pro žádnou ze smluvních stran. Výjimkou tak nebyly ani právě ony mediálně známé případy, kdy finanční prostředky z úschovy u realitního zprostředkovatele zmizely.

Zákon o realitním zprostředkování zavede také povinné pojištění realitních zprostředkovatelů nebo nový typ smlouvy – smlouvu o realitním zprostředkování, včetně jejích povinných náležitostí. Přechodné období pro přizpůsobení se novým požadavkům je v současném návrhu stanovené na 6 měsíců s tím, že zákon by v případě schválení mohl začít platit od začátku příštího roku.

Věřím, že nová právní úprava zajistí výhody pro všechny zúčastněné strany. Předpokládám, že pochybní zprostředkovatelé postupně zmizí z trhu. Spotřebitelům zákon přinese služby na vysoké odborné úrovni a právní jistotu. Kvalitním realitním zprostředkovatelům pak důvěru klientů a odstranění neférové konkurence.

(převzato z Profilu)