Dobrý den.

Já začnu asi tím základním, že poděkuji za to, že vůbec tady ohledně vody jsme. Protože od roku 1993 je to poprvé, kdy někdo ze zákonodárců se problematikou vody zabývá nejen z pohledu sucha, ale taky z pohledu systému správy a nastavení prodeje vody v České republice. Seznámili jste se s důkazy o protiprávním jednání a miliardových škodách, které jsme vám předali v rámci publikace Voda je život, ten první díl. A věřím, že nám pomůžete s nápravou. Současně chci poděkovat občanům, protože bez těch občanů bychom tady taky nebyli. A to jsou lidé, kteří tu vodu nějakou dobu, a to není nějakou dobu krátkou, ale 20 let, brání. Nebo nám s ní pomáhají. Paní senátorka Vítková zmínila počet lidí pod peticí, tak těch lidí dneska je 36 tisíc. Dalších 51 tisíc lidí, nebo část z nich, šíří data a informace o vodě na Facebooku Voda lidem. A, ať máte představu, vodu už dneska nebere jako samozřejmost 250 tisíc lidí, kteří v podstatě pravidelně používají datový portál Pravda o vodě.

Zkušenost z Francie a z Německa ukazuje, že ta náprava opravdu stojí na informacích. A my děláme všechno pro to, aby je měli zákonodárci. My jsme ty informace nedali jenom vám, my jsme je dali i poslancům, ministrům. Jsou někteří poslanci, kteří petici podepsali nebo poměrně jedna strana celá, plus dokonce ministryně, která tady bude za chvilku vystupovat, taktéž. Mám 10 minut, takže nebudu zdržovat. Pro všechny z vás jsme, prosím vás, připravili takové jednoduché schéma. Protože ono to sice vypadá jako jasné, ale úplně jasné to vždy není, když se na to nedívá člověk z nadhledu. Má to u sebe, takže nebudu to úplně komentovat, ale logika je prostá. Jde o to, jaký je nějaký koloběh vody – déšť, přehrady, podzemní zásoby, které my potom si od té přehrady vezmeme, přečerpávací stanice, vodovody, občan, vy, já vodu spotřebujeme, kanalizacemi vyčistíme a vodu potom vracíme té přírodě. S tím, že v podstatě jsme si ji půjčili. Nebylo to tak, že bychom ji vyrobili. Druhé schéma, které tam máte, je zásadní trochu z jiného pohledu. A vysvětluje, že všechny ty věci kolem té vody, které tady používáme, zaplatí vždy, vždy a pouze občan. Žádný koncert, žádní lobbisté, vždy jenom občan. A to buď z vodného, stočného, anebo skrytě z daní neboli ne přímo z daní. To znamená, veškeré investice do vodárenství v České republice v konečném důsledku zaplatí pouze občan. Co se týká přehrady, ty staví a financuje a vlastní stát. Vodovody, infrastrukturu z 90 % vlastní města, obce nebo městské vodárny. V podstatě řeknu stát, i když to přímo není správně, ale rozumíme si. Toto zaplatí 10 milionů občanů. A myslím si, že základní pravidlo, že s tím budete souhlasit, že ten, kdo platí, tak by ten systém měl být nastaven, by je měl platit i v českém vodárenství. Po roce 1993 se však v České republice začaly dít věci, které jsou často v rozporu se zákony a jsou nastaveny tak, že jsou pro občany nevýhodné. To jsme vám doložili již v tom prvním díle včetně rozsudku. Vyšetřovatel v jedné kauze vodárenské, když se mě na to ptal, tak to popsal na příkladu sadu. A já si dovolím v podstatě ten jeho příklad zopakovat, protože on je srozumitelný a nedostaneme se do komplikací provozní smlouvy, prodejní smlouvy apod.

Honza má sad, pěstuje jablka, sbírá a prodává jablka. Za utržené peníze hradí náklady na sad, na zaměstnance, samozřejmě náklady na prodej. Na konci toho celého systému inkasuje zisk. K tomu, aby ta jablka mohl sklidit a prodat, potřebuje zaměstnance a žebříky. V podstatě na první pohled nic, co by nás mělo překvapit. To říkal i ten pán. Poprvé, když jsem to viděl, tak se mi to zdálo v podstatě logické, vždyť je to prostě obchod. Prostě si pan ten vlastník sadu, ověří, jestli ten pan Josef říká pravdu, a pak se rozhodne, jestli přistoupí na ty smlouvy, nebo nepřistoupí. A tady nastává ten problém. Josef lze a Honza nic neověřuje, vlastník sadu nic neověřuje. Zásadní problém je, že ten vlastník toho sadu nic neověřuje, i když dostal od nás informace, že se připravuje něco, co je protiprávní, že dokonce ten pán, který s ním jedná, protiprávně skupuje části těch vodáren, případně se snaží namotivovat starosty, aby prodali akcie, což nemohli ze zákona legálně udělat. A ještě větší problém je, že stát, který má zlatou akcii a právo veta a ví, že se toto děje, protože byl námi v roce 2002 pravidelně informován, proti tomu nezakročí. A dokonce pro to hlasuje.

Úplně zásadní je, že v roce 2003, poté, co jsme upozornili Ministerstvo zemědělství, pan ministr Palas zakázal hlasovat pro smlouvy s koncerny, pokud nebude doloženo, že to je pro obce a stát výhodné. Tento zákaz nikdo nerespektoval. A pozor! Lidé z Ministerstva zemědělství v některých případech hlasovali v rozporu pověření Fondu národního majetku. Máme to zdokumentováno, máte to v té publikaci. Je to strana 79, když byste to hledali. Ministerstvo zemědělství bylo v pozici, kdy toto mohlo zastavit, kdyby se hloupý Honza neinformovaně nechal kdekoliv zlákat na slepou cestu, prostě nezvedli by pro to ruku. A tak jak většina těch vodáren dneska, minimálně polovina, prokazuje, že je schopna fungovat bez jakýchkoliv zahraničních koncernů a čerpá dotace z Evropské unie, reinvestuje peníze, by to mohlo fungovat i tak dál. Udělal jsem to, že jsem se zeptal Ministerstva zemědělství, na základě čeho hlasovali pro ty smlouvy? Paní ředitelka, vrchní ředitelka sekce Ministerstva zemědělství, na otázku, jaké rozbory dělali, výhodnosti těch provozních smluv, odpověděla:

„Ministerstvo zemědělství si před rozhodnutím Fondu národního majetku hlasovat pro provozní modely ve společnost Středomoravská vodárenská Olomouc, VaK Zlín, Vodárny Kladno-Mělník, VaK Hradec Králové samo nezpracovalo ani nezadalo zpracovat studie či materiál, který by prokazoval výhodnost nebo nevýhodnost provozních modelů.“

Prosím vás, na základě čeho ti lidé hlasovali o strategické surovině, o tom, jak to bude dalších 30 let fungovat? U uvedených ani jiných společností. Do dané publikace jsme vám přidali i názor státního zástupce na dané smlouvy. Konkrétní příklad – Prostějov.

„Uskutečněný prodej měl na ekonomiku a provoz společnosti negativní dopady a v podstatě znamenal ekonomickou likvidaci společnosti. Z ekonomického hlediska tak byl prodej výdělečné části podniku VaK Prostějov zcela pro společnost nevýhodný.“

Když se podíváte po Moravě, po Čechách, tak zjistíte, že ten systém byl v podstatě naklonován na spoustu dalších regionů. Požadovat dodržování zákonů - předpokládám, že se mnou budete souhlasit – není žádný požadavek znárodňování, na to chci upozornit. Důsledky v číslech – hovořím o škodách velkého rozsahu v řádu 60 až 70 miliard od roku 1993. O dalších 10 a 15 miliard přijdeme v dalších 10 letech, bude-li pokračovat systém dobývání renty, který tady byl zaveden. Již dnes neseme důsledky v drahé ceně vody, a pozor, i zneužívání peněz daňových poplatníků a skryté veřejné podpoře koncernů. Nevím, kolik z vás do detailu četlo tu publikaci, ale my jsme tam na to i ukázali a upozornili. Stát dneska dotuje vodárny, které odmítne Evropská dotovat, protože by došlo ke zneužití peněz daňových poplatníků. Daňový poplatník jsem já, vy a těch 10 milionů lidí kolem nás. Asi vás napadne, o co opírám škody a tvrzení o protiprávním jednání. Doufám, že vás to napadlo, a předpokládám, že jsem v Senátu, kde lidé fakt jako jsou dál. A na rovinu, jsme v Senátu právě proto, že vás považujeme za v podstatě politicky nezávislé, protože si myslím, že ve svých oborech jste ledacos dokázali. A nebudeme se tady bavit, nebavíme se tady s lidmi, kteří si píšou deníčky. Za 20 let ve vodárenských kauzách jsem vyhrál čtyřikrát ústavní soud, čtyřikrát nejvyšší soud, sedmkrát vrchní soud a nepočítaně krajských soudů. Za 20 let, trvalo to 20 let, než mi dal Ústavní soud za pravdu. A pak začaly dávat za pravdu i ty nižší soudy. A soudy potvrdily, že v řadě případů v České republice koncerny ovládly tržby z monopolu prodeje vody díky zakázanému jednání, které nepožívá právní ochrany, díky porušování zákonů a postupy obcházejícími zákony. Prosím vás, do této doby, než jsme tady vystoupili, vám to nikdy nikdo neřekl. Nikde se o tom nemluví, média o tom mlčí. A dle mého názoru by toto měly řešit vlády, zákonodárci a ministerstva a my, občané. Proto jsme tady, protože vás žádáme o tu pomoc. Dle soudce probíhá v tom vodárenství organizovaný komplot – organizovaný –, který probíhá tímto stylem – cituji:

„Obecně se dá uzavřít, že každý vztah v tomto procesu má svůj smysl, každý vztah je předem načasován, stejně jako i každé jednání právnické, fyzické osoby. Žádný vztah, žádné jednání nelze označit za nahodilé.“

Během diskuze řekl:

„Za celou dobu své praxe jsem něco podobného ještě neviděl.“

Dění kolem vodáren provází korupce. Nevím, jestli tady sedí někde pan senátor Čunek? Já se omlouvám, já se nevyznám ve vašem zasedání?

---

Pana senátora Čunka – což vám potvrdí, škoda, že tu není – se pokusili několikrát uplatit, aby prodal akcie vodárny. Řekl to veřejně, řekl, že to odmítl a že je přesvědčen, že takto to probíhalo u všech vodáren, kde došlo k prodejům a pronájmům vodovodů a kanalizací. Možná si pamatujete bývalého senátora Michálka, který dokonce o tom napsal knihu Zničte to, nebo to zničí vás. Kauza Drobil, Ústřední čistírna odpadních vod ČOK, určitě víte. Fakt doporučuji přečíst. Pochopíte, co se děje v ČR. A úplně to samé popisuje dokument Voda vydělává, který jsme poskytli všem senátorům v roce 2016. Ti, co jste tady, tak ten dokument určitě máte a viděli jste ho, předpokládám, včetně paní Vítkové, jak korporace bohatnou na vodě. Myslím si, že pochopíte, co se tady děje i z jiných úhlů pohledu než jenom od nějakých zástupců petentů. Zdůrazňuji, že nechceme nic znárodňovat. Chceme prosadit ukončení protiprávního stavu, neuzavírání nových smluv se soukromými subjekty a zpětný odkup vodáren tam, kde to nejde realizovat prvním nebo druhým krokem. Severomoravské vodovody jsou toho jasným příkladem. Myslím si, že lidé ze severní Moravy velmi dobře ví, za jakých podmínek jim lidé z SMVAK nabízejí provozování vodovodů a kanalizací. Já se někdy účastním jako zástupce, jako zastupitel, i když nejsem, protože mě tam starostové na ta jednání berou, takže vím, co se děje. Proč prosazujeme garanci právě lidí na vodu v Ústavě a neziskový charakter správy vody?

Protože cíl občanů je kvalitní a cenově dostupná voda, protože cílem měst je dostatek vody a obnovená infrastruktura. A cíl koncernu je dostat co nejvíc peněz na své účty do zahraničí. Což za posledních 20 let evidentně realizují.

Upozorňuji, a myslím, že to víte, že to, co leží ve sněmovně, a asi u vás, jako údajný ústavní zákon k vodě, negarantuje právo lidí na vodu, je to past na peněženky lidí a na státní rozpočet, který je sice hezky napsaný, ale když se podíváte na rozbor, který jsme vám poslali, dali jsme ho k dispozici každému poslanci i senátorovi, předpokládám, že se mnou budete souhlasit, že tam chybí kromě povinnosti i právo, a to právo stojí na tom, že finance, které z toho na konci tečou, spravuje veřejný sektor.

Pokud nebude v ústavě občanům garantováno, že voda, infrastruktura, prodej vody a peněžní toky i zisky z vody budou v rukou veřejné správy, budou se opakovat nájezdy překupníků. Zastupitelé se mění, poslanci se mění, historie se opakuje.

To znamená, buď toho na konci necháme jako kšeft a pak budeme vždycky o krok pozadu, protože soudy trvají 20 let, 20 let se z toho ty peníze tahají, a to, že dnes máme rozsudky, které to prokazují, asi těžko některé věci, které jsou promlčené, budeme schopni ne prokázat, ale dostat zpět.

Pokud to bude pokračovat, přijdeme o další miliardy, přijdeme o miliardy z dotací, cena vody poroste nahoru, zdraží nejen voda, ale samozřejmě všechno s tím související, potraviny, zboží, služby. A prohloubí se nastolená závislost ČR na koncernech. Prohloubí se nevymahatelnost práva a spravedlnosti v ČR.

Vodu potřebujeme všichni. My vás chceme požádat, abyste se s těmi informacemi seznámili, udělali si jejich rozbor a pak nám pomohli prosadit petici.

Děkuji za pozornost.