Ten deficit je totiž opravdu zjevný, Naším cílem je ale aktivně přispívat k jeho odstranění, nikoliv se v Evropě izolovat. A tady se už ale s panem exprezidentem s největší pravděpodobností rozcházíme -  jeho vztah k EU je spíše odmítavý, my chceme dosáhnout toho, aby byl hlas Čechů nepřeslechnutelný. A hlavně nás chceme zbavit role občas pohlazeného dítěte, které by nemělo rušit dospělé, když se baví o důležitých věcech.

I v tom se s panem Klausem shodneme, že v Evropě dominuje Německo, které malým zemím nenaslouchá. A možná ani není daleko od pravdy v tom, že za sekundování Francie a částečně i Velké Británie je dominance našich severozápadních sousedů nesrovnatelně větší, než byla kdykoliv v celém minulém století.

Nebudeme si nic nalhávat, samotný Evropský parlament je občas kolbiště pro třenice mezi jednotlivými národními zájmy. S tím se počítá. I my máme v úmyslu hájit české zájmy zuby nehty.

Avšak mnohé potřeby jednotlivých národů se prolínají. Pokud má jít o dobrou věc, nemůže mít německá dominance tak neotřesitelnou pozici. Mezi 751 europoslanci bude mít jen 96 hlasů.

Jsem sportovkyně. Vím, jak důležitá je týmová spolupráce. Za jednu z priorit si beru snahu o vytváření jakéhosi národního týmu v europarlamentu napříč politickým spektrem zástupců českých voličů. Možná to na první pohled působí naivně, možná to vypadá jako příliš náročný úkol, ale cokoliv ve prospěch naší země za pokus určitě stojí. České zájmy by navíc neměly rozdělovat ideové bariéry jednotlivých stran. Strategická rozhodnutí by měly být společným programem našeho europarlamentního nároďáku.

Neoslovíme tím pana exprezidenta? Škoda každého hlasu, ale nedá se nic dělat. Nespočet lidí, s nimiž jsem měla tu čest mluvit při mítincích v českých městech, a kterým leží na srdci další osud naší země, to oslovilo. Teď ještě aby na to nezapomněli po pátečním otevření volebních místností…