Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně,

já bych se ve svém příspěvku chtěl zabývat některými, ale skutečně jenom některými, důsledky zvýšení cen energie, a to v oblasti školství.

Energetická krize, která kosí Evropu, je nejenom logickým důsledkem invaze Ruska na Ukrajinu, v plné nahotě odhaluje příliš velkou závislost na Rusku, a také je to, jak už tady bylo několikrát řečeno, výsledek celkového unáhlení samotného Green Dealu. Dvanáctého září vláda konečně navrhla zastropování cen elektřiny a plynu, a to za 6 korun na kilowattu včetně DPH a plynu na 3 koruny na kilowattu včetně DPH pro maloodběratele. K výsledné ceně elektrické energie však musíme také připočíst nejrůznější typy distribučních poplatků a pak to, co jsme tady už párkrát slyšeli, že cena pro domácnosti a také i pro univerzity se bude pohybovat mezi 7 až 9 korunami za kilowattu co se týká elektrické energie a kolem 4 korun za kilowattu u plynu. Jak tady už bylo několikrát řečeno, jde o dost výrazné zdražení, protože dříve ta cena energie se pohybovala kolem 2 korun za kilowattu, u plynu to byla méně než koruna.

Zastropování, ač je potřebné, je tedy stále na hranici ceny násobně vyšší než na co byli zákazníci zvyklí.

Tady bych si dovolil zopakovat, poněvadž jsem nevěděl, co mají nachystáno předřečníci, tak v té obecné rovině směrem k panu ministrovi průmyslu bych se rád zeptal, proč Slovensko, které kupuje elektřinu od nás, má strop čtyřikrát nižší, asi 1,50 koruny za kilowattu, než Česká republika, která vyváží elektrickou energii a současně nám vláda definovala cenový strop na 6, respektive 7 až 9 korun za kilowattu.

Mohl bych se tady také obracet na to, proč cena ve Francii, v Rakousku a podobně, je výrazně nižší než je ten strop u nás.

Úsporný tarif, který vláda nachystala, který chystala zřejmě přes celé léto, se nezdá být zcela promyšlený, protože si myslím, že by se měl týkat v podstatě veškerých domácností do konce roku, a i ty domácnosti, které mají zafixované ceny energií, by měly dostat příspěvek na energie. Ale pak na druhou stranu od Nového roku plánuje vláda příspěvek změnit tak, že pro většinu obyvatel České republiky tento tarif nebo spíše příspěvek na elektrickou energii skončí.

Já bych se vrátil k tomu, co jsem inzeroval, že bych se chtěl věnovat dopadu na školství. Vezmu to od vrchu, čili od univerzit. Podle zástupců Rady vysokých škol univerzity nebudou schopny bez pomoci státu rostoucí ceny za energie zaplatit. Rok 2023 bude kritický, protože valná většina vysokých škol má nasmlouvané energie do konce roku 2022, ale zaplatit energii za rok 2023 při současném vývoji cen je mimo možnost vysokých škol bez toho, aby jim stát pomohl. Takhle to uvedli reprezentanti Rady vysokých škol minulý týden.

Předseda České konference rektorů, rektor Bareš, napsal před několika dny dopis ohledně zvýšení finančních prostředků do stávajícího rozpočtu, a to nejméně o částku 1,7 miliardy korun, která je určena k pokrytí zvýšených cen energií v roce 2023.

Co považuji za podstatné, že rektoři požadují souhrnné navýšení asi o 5,5 miliardy korun, kde mimo absolutně nezbytného navýšení financí na pokrytí vyšších nákladů na energie je také zdůvodněn požadavek na růst výdajů v oblasti vysokoškolského vzdělávání asi o 2,65 miliardy korun. Jedná se zejména o navýšení tarifních mzdových složek, o navýšení sociálních stipendií a podobně, a také je tam uveden požadavek na navýšení výdajů v oblasti vědy a výzkumů asi 862 milionů. Jestliže se podíváme na problém navyšování cen energií optikou čísel, tak za jednotkovou cenu elektrické energie za jednu megawatthodinu zaplatíme 7210 korun. Z toho vyplynou pak celkové náklady rezortu ve výši 1,6 miliardy korun. Navýšení cen plynu na částku 4090 korun za megawatt pak znamená nárůst skoro 1,2 miliardy korun. Jestliže k tomu připočítáme transakční náklady, pak celkové náklady na úhradu energií činí asi 3,8 miliardy korun, což je oproti nákladům v roce 2022 nárůst těch zmiňovaných 1,7 miliardy korun. Ono by se dalo říct, že to můžou zaplatit vysoké školy z rezervních fondů, to je samozřejmě fakt, ale na druhou stranu musíme uvažovat, že část v rezervních fondech vysokých škol byla již využita v průběhu pandemie covidu. Vysoké školy se proto musejí tentokrát spolehnout výhradně na pomoc Ministerstva financí. To jsou zjevné dopady.