Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dobrý den. Skutečně jenom fakticky na několik mých předřečníků. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu kolegu Brázdilovi. My jsme určitě všichni rádi, že žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí na světě, určitě je to velká zásluha i vás jako záchranářů, představitelů Integrovaného záchranného systému, kvalitní policie, geografických daností toho, že k nám nepřicházejí žádné velké přírodní katastrofy. To jsou prostě ta kritéria, podle kterých se hodnotí bezpečnost jednotlivé země ve světě, kriminalita apod. Ano, na tom jsme dobře. Ale prostě říkat, že tady to nemá žádnou souvislost, nebo má souvislost s tím, zda existují, nebo neexistují hybridní strategické hrozby pro budoucí bezpečnost České republiky, protože ten svět a jeho nebezpečí - bezpečí se mění, ty hrozby jsou nové, jsou nevyzpytatelné, neznáme je a my se jim musíme naučit čelit. S tím samozřejmě pracuje Bezpečnostní informační služba, Vojenské zpravodajství apod.

Na druhou stranu, pánové kolegové, neříkáte tady pravdu. Jsem předsedou komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství a není úkolem této komise kontrolovat vládu. To prostě není pravda. To je komise, která kontroluje činnost Vojenského zpravodajství v celé její šíři. My máme možnost se samozřejmě na určité věci vlády dotazovat, ale rozhodně není naším úkolem kontrolovat, jakým způsobem vláda zachází se zprávami tajných služeb. To je prostě posunutí interpretace toho, co je ve statutu těch jednotlivých kontrolních komisí. To je účelová dezinterpretace toho, co ty komise reálně mají vykonávat.

My jsme se tady bavili o tom, aby nově zřízená komise měla možnost kontrolovat skutečně to, jak ty odpovědné orgány zacházejí s výstupy, které od tajných služeb pocházejí. Nic více, nic méně. A myslím si, že ta debata se zbytečně posunula do emocí. Ta komise nemá nikoho trestat, byli by tam účastni všichni političtí reprezentanti z této Sněmovny.