Volal mi už odpoledne Český rozhlas, zda bych jim okomentoval projev pana premiéra. Přiznám se, že jsem neměl v plánu si jeho poselství zapnout. Asi proto, že mu nevěřím a nevážím si ho. Ale když už jsem z povinnosti musel, dovolím si svůj pohled:

Ocenění si zaslouží jistý pokus o pokoru a uznání chyb vlády. Sympatická je i výzva k dialogu, k věcné diskusi. To ovšem z premiérových úst chápu spíše jako jeho vlastní předsevzetí, co by měl zlepšit - o dialog s ním bez agrese a vztahovačnosti jsme marně usilovali celý rok.

Jeho bagatelizování zadlužování naší země a falešná chvála za minulá léta, kdy jeho vláda populisticky projídala konjunkturu, už se mi poslouchaly mnohem hůř. Stejně jako lež o digitalizaci naší země - jestli tahle krize něco ukázala, tak pravě to, jak vláda v digitalizaci zaspala, jaké problémy má státní správa efektivně komunikovat dálkově s lidmi, jak mizerné připojení k internetu v mnoha částech země máme.

A chvála naší armády? Tady se mi chce říct - nerozhodují řeči, ale činy, pane premiére. Vždyť vaše vláda škrtla 10 miliard na armádu, jen aby získala hlasy komunistů!

Chyběl mi pohled do budoucnosti. Závazek. Pevné body. Třeba konkrétní slib, jak rychle půjde vakcinace v České republice, která je zatím prachbídně připravena. Chyběl mi náznak vize, státnictví. Místo toho byl dobře napsaný PR text, přečtený s podivnou dikcí.