Děkuji vám, vážený pane předsedající, dámy a pánové.

Já bych jenom zopakoval názor, který už tady zazněl opakovaně a vlastně se za tu dobu nic nezměnilo. My se tady pokoušíme zvolit už nějakou dobu předsedu komise pro kontrolu práce GIBS a stále se objevuje jedno a to samé jméno, a to je pan kolega Ondráček z klubu KSČM. My jsme několikrát vyzývali, zda by se pan kolega Ondráček byl alespoň schopen, ochoten, připraven vyjádřit sám, osobně tady u řečnického pultíku k tomu svému škraloupu z minulosti, který je prostě objektivní. Je to situace, kdy on zasahoval jako aktivní člen Sboru národní bezpečnosti proti demonstrantům v roce 1989.

My jsme tady chtěli několikrát od něj slyšet, zda nějaká sebereflexe toho mladického pochybení, nebo co to bylo, u něj proběhla. K ničemu takovému tady nedošlo, naopak sledujeme to, že KSČM se stále více a více hlásí k dědictví Vítězného února. Připomínáme si 70 let toho komunistického puče v roce 1948. A vlastně jsme v situaci, kdy KSČM poprvé v historii dosáhla volebního výsledku pod 10 % - to by mohlo být vnímáno jako jeden z pozitivních aspektů parlamentních voleb, které proběhly v loňském roce. A my jsme svědky toho, že KSČM vůbec ne na základě svého volebního výsledku získává stále důležitější a důležitější posty i na půdě Parlamentu.

Dovolte mi tedy říci, že situace se vůbec nezměnila, KSČM sveřepě trvá na svém kandidátovi a my jako klub Starostů a nezávislých rozhodně nemáme důvod cokoli měnit na svém dosavadním stanovisku. To znamená, že člověk, který má tento škraloup z totalitní doby a nebyl ochoten se k tomu ani mediálně, ani tady na plénu Sněmovny nějakým způsobem postavit, si prostě nezaslouží, aby byl předsedou takto důležité komise a naše hlasy každopádně nepůjdou právě tomuto kandidátovi.

Děkuji za pozornost.