Dobrý den, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem zde se stanoviskem Pirátů a současně jsem tady s takovým heslem: Ano, chceme kurzarbeit jako v Německu. Ale to, co bylo předloženo, prostě není jako v Německu. (Odmlka.) Nepovažuji za úplně standardní komentovat tady hlasitě z lavic, nicméně to podstatné je, že tady ještě nezaznělo, v čem všem se to právě liší od toho německého systému a v čem jsou ta rizika. To je jedna věc. A v čem to pak vráží nespravedlnost a neopodstatněný rozdíl, a to obrovský, mezi lidi, kteří měli smůlu, jejich firma skončila nebo byli propuštěni a jsou na podpoře v nezaměstnanosti. A mezi ty, kteří, a to podporujeme, zůstanou v tom vztahu se svým zaměstnavatelem, to je cenná věc, ale budou neúměrně zvýhodněni.

A teď je ta otázka: Včera vyšla najevo další čísla o státním rozpočtu a my si musíme říci, jestli opravdu chceme pro tento návrh v této podobě hlasovat. Takže ještě jednou: Není to jako v Německu. Je to klasicky buřtguláš, smíchaný, a řeknu proč. A vráží to obrovskou nespravedlnost mezi míru podpory v nezaměstnanosti, kdy si lidé hledají práci, už nemají žádnou vazbu na zaměstnavatele, a mezi nezaměstnanost částečnou, což je ten kurzarbeit, kde samozřejmě je potřeba ocenit to, že zůstává zachován vztah k tomu konkrétnímu zaměstnavateli, ale není to zdaleka za nás tak jednoznačně vyjednané a dobře navržené.

Klíčový pozměňovací návrh, o který tady jde, byl nahrán pod číslem 8091, je to pozměňovací návrh paní poslankyně Pastuchové, pana poslance Sklenáka a paní poslankyně Aulické. Už tady zaznělo, jak dlouho trvalo, než se k tomu tato vláda dobrala. To nebudu komentovat, je to prostě holý fakt, že máme květen 2021, máme více než rok pandemie. Ale co chci okomentovat, je, bude to návrh na dlouho, a proto respektuji to projednávání. Bude to návrh, který tady může být na mnoho a mnoho dalších desetiletí, ale současně to bude návrh, který bude vystavovat vládu velikému tlaku různých skupin spustit-nespustit a podnikatele uvrhne do nejistoty, nebude tam zdaleka moment předvídatelnosti jako právě v tom Německu.

A poslední ještě úvodní poznámka: Za ten rok se ukázalo, že Antivirus byť má nějaké svoje zádrhele, tak v zásadě opravdu funguje. A na Antiviru B je spoluúčast firem v určité výši, udrží svoje podnikání. Takže zase: při vědomí toho, že bychom si mohli přát dávat co největší podporu, jaká je možná, tak prostě státní rozpočet má svoje limity a já na to chci znovu upozornit, jestli to opravdu je v kurzarbeitu navrženo přiměřeně.

Základní parametry komplexního pozměňovacího návrhu totiž jsou, že má být ta podpora 80 % z vyplacené náhrady mzdy tam, kde zaměstnavatel vyplácí alespoň 80procentní náhradu.

Čili ten rozdíl od Antiviru B, který už tady funguje okolo roku, je navýšení o 20 % z té podpory 60 % jako v Antiviru. Pak tam zůstává v tom základním nastavení to, čeho se obávají odbory, protože je to příspěvek zaměstnavateli a nikoliv podpora pro nezaměstnaného. Takže je tam riziko, že to nebude uznáno ze strany Evropské unie. A jinak to potvrzuji, co tady zaznělo. Byly odstraněny řady různých procesních problémů, opravdu ten dlouhý čas diskutování samozřejmě přinesl některá zlepšení. Ale zůstává tam ta klíčová věc, o tom už mluvili předřečníci v těch faktických poznámkách, to, že to zapíná vláda na šest měsíců s možností toho prodloužení o dvakrát tři měsíce, ale to bez předvídatelných pravidel.

Ano, musí to být nějakým způsobem projednáno, ale není tam ten jasný spouštěč. Takže při přiznání té výhody toho administrativního dotažení, že už tam není fixní datum, peníze přijdou do osmi dnů po obdržení výkazu zaměstnavatele a tak dále, tak to vnímáme jako zlepšení jaksi na technické stránce toho návrhu. Ale ptáme se prostě na to, jak má vláda odůvodněno, že v Německu kurzarbeit funguje na principu srovnatelnosti s podporou v nezaměstnanosti. Takže se vracím k té základní myšlence - ano, chceme kurzarbeit jako v Německu.

Já nebudu přehnaně dlouhá, ale je to opravdu důležitý zákon a jde o desítky a desítky miliard korun. Takže chci zdůraznit - v Německu je kurzarbeit jako podpora v nezaměstnanosti na výši buď 60 % průměrného výdělku, anebo 67 % v případě, že příjemce vyživuje nezaopatřené dítě. A zase. My máme tu možnost v Česku být na podpoře na 65 %, ale zastropované, maximálně člověk stejně dostává okolo 20 tisíc korun a po dvou měsících to klesá a ještě řada lidí na tuto výši podpory ani nemá nárok. K tomu se dostanu možná později v debatě, ale co chci zdůraznit, je, že německý kurzarbeit je srovnatelný, zcela srovnatelný s podporou v nezaměstnanosti, protože jinak vznikají veliká rizika.

Zatímco tady návrh předložený pro český buřtguláš právě zcela rozevírá nůžky těch podmínek pro zaměstnance, kteří měli smůlu, jejich firma třeba zkrachovala nebo byli propuštěni a pro ty, kteří mají štěstí, jejich zaměstnavatel je v programu kurzarbeit. Když to jaksi zdůrazním, tak ještě jedna věc je v tom Německu úplně klíčová, a to jsou opravdu ty předvídatelné podmínky pro spuštění kurzarbeitu pro firmu v potížích, s nimiž ta firma může počítat. To je další obrovsky důležitá věc, která zvyšuje jistotu podnikatelského prostředí.

A ještě k té jedné věci, když to shrnu, tak při nezaměstnanosti tedy u nás postupně klesá podpora z těch 65 %, které zdaleka nemají všichni, na 45 %. A naopak kurzarbeit, jak je navržen, zaručuje těch 80 % po celou dobu. Podpora v nezaměstnanosti u nás trvá pět měsíců, delší podpora platí pouze pro lidi starší 50 let, a to je stejně při podpoře ve výši 45 %. A potom - a to je opět velice důležitý moment - maximální výše podpory, když je člověk nezaměstnaný, činí těch 58 % průměrné mzdy, což je zhruba těch 20 tisíc korun. A zase, u kurzarbeitu je to navrženo úplně jinak - na 150 % průměrné mzdy.

A ještě jeden bod zdůrazním. Při kurzarbeitu, jak je to navrženo pro Česko, si může částečně nezaměstnaný přivydělat, aniž by ztratil nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale tento částečný přivýdělek není možný, když jste na podpoře v nezaměstnanosti na úřadě práce. Takže jsou tady obrovské rozdíly od té míry finanční podpory přes tu míru toho, co můžete, až po tu délku trvání. A co tím chci jaksi celkově říci - že německá cesta laděná desítky a desítky let se přidržela toho, že lidé, kteří z nejrůznějších důvodů přišli o práci, mají mít obdobnou, opravdu velice srovnatelnou podporu v té nezaměstnanosti jako lidé, jejichž firma je na tom tak tak, ale zdá se, že by to mohla překonat, a potom jasným způsobem dostanou nárok na tu podporu.

Já bych nyní přešla k tomu, že alespoň část těchto výhrad můžeme napravit přijetím tří pozměňovacích návrhů, které předkládáme za Piráty. Je to pozměňovací návrh J3, který se věnuje prvním dvěma měsícům kurzarbeitu, ponechává je v té maximální výši, jak je to navržené, a pak navrhuje to postupně snižovat tak, jako je to u té podpory v nezaměstnanosti na ten jednonásobek hrubé mzdy. (Ruch v sále.) Tento návrh je podaný k různým verzím těch komplexních pozměňovacích návrhů, je tam pak i pod písmenem J4 k hlasování.

A potom jsme podali návrh pro narovnání podmínek lidí, kteří jsou na té podpoře v nezaměstnanosti, a to tak, abychom se dostali na dobu zhruba před 10 lety před panem ministrem Drábkem, protože nyní je velice složité, když se se svým zaměstnavatelem... (Poslankyně se odmlčí.)

Děkuji. Ještě jednou. Narovnání podmínek pro lidi v nezaměstnanosti je možné přes pozměňovací návrh, který bude pak v hlasování pod písmenem J2 a právě navrací tu možnost, aby i když se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou a rozvážou pracovní poměr způsobem, který dneska ne vždycky založí ten nárok na 65% podporu, tak aby to do budoucna možné bylo. Chtěli bychom, aby opravdu bylo prostě jiné zacházení tam, kde byl ten pracovní poměr rozvázán z důvodu hrubého porušení pracovní kázně, tam je namístě naprosto odlišný přístup, ale jinak ty první dva měsíce navrhujeme opravdu se vrátit k té praxi, aby všichni měli nárok, kteří si platili ten příspěvek, odváděli si stejně povinným odvodem, tak aby měli nárok na 65% podporu v nezaměstnanosti.

Ještě jednou shrnu. V Německu máte předvídatelnost pro firmy, máte srovnané podmínky pro lidi na podpoře v nezaměstnanosti a na kurzarbeitu a v Německu také máte vlastně srovnané podmínky právě na ty přivýdělky. Ten hazard, že na úřadu práce není možné si přivydělat, zatímco při kurzarbeitu to je navrženo tak, že to možné bude, je prostě pro mě překvapivý. Stejně tak je překvapivé, že se nezohledňuje, že vlastně ten povinný odvod, kterým v Česku je politika zaměstnanosti pro zaměstnance, že se nediskutuje, že znamená třeba v roce 2020 dvacet miliard korun, které se pak do té politiky zaměstnanosti ale nevracejí.

Takže ještě jednou. My máme v výši 1,2 % vyměřovacího základu u nás povinné odvody jako součást sociálního pojištění na politiku zaměstnanosti. To v loňském roce tvořilo téměř 20 miliard korun v součtu, ale na tzv. aktivní politice zaměstnanosti a na té pasivní politice zaměstnanosti, na té podpoře v nezaměstnanosti stát vrátil něco okolo 12 miliard korun. Nepočítám v to Antivirus. To v to nepočítám.

Ale standardně je to tak, že více státní rozpočet vybere na tomto povinném odvodu, než vrátí na té vlastně zasloužené podpoře, kterou si lidé předtím předpláceli v době, kdy zaměstnání měli. Proto tedy předkládáme návrh pod písmenem J2, je to číslo 7238. A ještě jednou apeluji na to zvážit, alespoň v tomto bodu, přiblížit alespoň o kousek českou podporu v nezaměstnanosti pro ty, jejichž zaměstnavatel není na kurzarbeitu, k tomu německému systému, kde jsou ty rovné podmínky a kdy se k těmto dvěma situacím, kdy je firma buď v potížích, anebo úplně skončila, nebo musela propouštět, přistupuje obdobně. Tohle je ta desetiletími prověřená cesta, která funguje. A nerozumím tou, proč se u nás ty nůžky tak rozevřely a proč potom platí řada námitek, které před chvílí přednášeli někteří předřečníci.

Děkuji za pozornost.